Borůvčí neděle

Ráno jsem se probudila u páníků v posteli a přehodila tlapy na polštář, kde měla ležet panička, jenže ta už tam nebyla. Už se oblíkala! (Víte, jak se dostane do postele pes, když někdo říkal, že pes do postele nikdy? Stačí jedna chřipka a z ní plynoucí nevelké nadšení paničky pro noční venčení.) A padla významná slova: „Pojď, jdeme ven za pejskama.“ A na to já slyším moc dobře! Hned jsem seděla u dveří a nechala si nandat obojek. Venku na náměstí bylo liduprázdno a autoprázdno, a tak mi panička sundala vodítko se slovy: „Ale budeš hodná.“ Onehdy jsem se totiž snažila přesvědčit jednu starší paní, co šla z kostela, aby si se mnou hrála, a ona nechtěla a říkala, aby si mě panička odvedla. Tehdy mě panička popadla, odtáhla a hučela něco o otravných psech. Dneska ale žádná bábinka v dohledu nebyla, zato jsem v půli cesty ke kostelu zmerčila Olafa. To je můj psí kamarád, kříženec border kolie. Jenže panička mě stopla v rozběhu a řekla mi, že snad jdu s ní, ne? Šilo to teda se mnou hrozně, ale nakonec to vyřešil Olaf, protože své paničce za mnou prostě zdrhnul. Sice jsme oba byli odchyceni, ale na velkých trávnících u kostela jsme si spolu bezva poběhali. Olaf pak cosi mlel o štěňatech, jenže paničky ho chytily a říkaly něco o znásilnění mladistvých.

Doma jsem pak vdechla granule se lžičkou konzervy- suché granule nežeru ani náhodou, ale s tou lžičkou masa mi v poslední době i chutnají. Pak jsem našla děsně zajímavý klacík na žvejkání. Za chvíli přišel páník a děsně řval cosi o psovi s modrou tlamou a kdo hodil na zem tu gelovou fixu? Vůbec nevím, o čem mluvil, ale ten klacík mi sebral.

Dopoledne jsem schrupla jen na chvíli, abych o něco nepřišla- v kuchyni se totiž pořád něco dělo! Páník pak nakládal kuřecí maso a nenápadně mi pár kousků hodil- mňam!

V poledne mi dali masíčko s rýží a nakrájenou syrovou mrkví a to teda fakt můžu. Nacpala jsem se, ale stejně jsem šla významně hledět ke stolu- co kdyby někomu něco spadlo? Nespadlo nic- jsou to krkavci- ale pak mi v kuchyni páník dal křupku z kuřete. Chvilku jsem ji honila v hale po koberci, ale nakonec jsem ji sežrala.

Panička s Kačkou odešly pryč a ven šel se mou Kuba s kámošem. Krásně jsme poběhali a já jsem padla na pelech a spala. Navečer panička s Kačkou dorazily a vzaly mě zase ven. Tam jsem se pokusila vylepšit život Bigině- patnáctileté čivavě, jenže ta je skoro slepá a hluchá, a taky Finovi. To je sedmiletý jezevčík a já bych chtěla, aby si se mnou hrál, jenže on je prý nějak kostrovaný? a hrát si nechce, jen čučí jak medvěd v zimě.

Večer po krmení mi česali uši- to nesnáším- a pak mi lili nějaký fujtajbl do očí. Říkali něco o indiánovi Rudé oko- tak toho neznám, ale až ho potkám, tak ho olíznu. Teď večer si dáme u televize nějakou mňamku, ale v těch starých bondovkách jeden na psa nenarazí, tak nevím, co na nich ty lidi vidí...

Borůvka v.t. (vlastní tlapkou), s pomocí Matyldy

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v únoru 2009