Chvála smetáku

Taková běžná věc. Má ji nejspíš každá domácnost. Smeták.

Moje babička mívala dva- jeden na zametání a jeden na ometání (pavučin, prachu ze stropu a tak). Tak k tomu jsem se nedopracovala. Stejně jako jsem nikdy neměla kastrol speciálně jen na vaření marmelády.

I v bytě plném koberců jsem smeták měla- v koupelně a v kuchyni koberce nebyly. Vydržel dlouho a nemusel být té nejlepší kvality.

Zato v domě bez koberců, zato se psy a kočkami, se smeták stal každodenní potřebou. Celkem rychle bylo zjištěno, že trvanlivost smetáků s umělými štětinami je v kombinaci se zachlupeným domem krátká. Navíc dost často smetí jen mírně hrnou a moc nezametají (pro malé smetáčky platí totéž a už jsem vlastnila k podobnému skvostu i lopatku, co nebyla schopna přilehnout k podlaze). Navíc moderní násady jsou vyrobené z jakési tenké trubky potažené plastem. Ta pokud spadne, promáčkne se a rychle se v tom místě zlomí. Na což došlo onehdy, a tak jsem byla nucena bleskově koupit další. Než že bych doma neměla gumový kadeřnický smeták, který skvěle zametá chlupy, ale ten má problém s pískem. Tak jsem vyrazila do obchodu.

A měla jsem štěstí. Z regálu na mě koukal dřevěný smeták na dřevěné rukojeti s obyčejnými štětinami. A při bližším pohledu se na něm skvěl nápis Spokar. Vrátila jsem se okamžitě do dětství, kdy tenhle nápis byl na každém zubním kartáčku. Jo, přesně ten smeták jsem chtěla!

A o regál vedle byla další vymoženost civilizace- dřevěný rejžák na dřevěné tyčce. Od stejného výrobce.

A tak jsem si pořídila obojí. Samozřejmě že doma vlastním i sofistikované stroje- ale klasika je klasika :)

Publikováno na Dedeníku 2016