Dárky a dárky

Jsem poměrně tvořivý jedinec, i když v porovnání s jinými bohapustý flákač. Jenže jak dojde na narozeniny a Vánoce, moje tvořivost se utrhne ze řetězu , kde ji ovšem dostihne nedostatek času a pořádně ji přiškrtí.

Miluju hezké rukodělné dárky. Oceňuji to, že si dotyčný dal tu práci a snažil se vyjít vstříc mému vkusu. V opačném případě to bývá katastrofa.

A stejně ráda dárky vyrábím. Někdy z nedostatku financí (ale to je jen zdánlivé, materiál stejně obvykle stojí majlant), jindy proto, že chci opravdu udělat radost. V tom mne ovšem jednou přibrzdila reakce obdarované, když jsem tři dny malovala šál z kvalitního hedvábí a bylo mi řečeno, že očekávala kabelku. No, někdy se to nepovede.

Netvrdím, že rukodělné dárky jsou lepší než kupované. Tablet neuštrikujete a knížku neušijete. Rozhodně tyhle dárky nepodceňuji. Jsou lidé, kteří je mají nade vše rádi.

Jenže mě potěšilo, když se moje maminka natolik snažila, že mi upletla kuklu na hlavu, která se dala nosit i jako nákrčník. Mimo jiné proto, že vím, jak nenávidí ruční práce.

Dneska jsem „dospěla“ natolik, že by mě nadchl vyšívaný ubrus víc než co jiného (a proto děkuji Pitrýskovi, která mi vánoční kousek vyšila a já na to nemusím mžourat- navíc je to krása nesmírná, na kterou bych se stěží zmátořila a letos mi zase udělá radost).

Letos jsem měla plánů na rozdávání. Rozhodně jsem hodlala vyšít tři obrázky a zakomponovat je do polštářků pro tři neteřky. Dopadlo to jako obvykle. Mám půlku jednoho. Nakonec jsem popadla peněženku a šla koupit náhradní dárky. Třeba se budou líbit víc, než ty původní. Ale jak to můžu vědět? Byly to dárky pro dospívající děvčata. Najít dárek pro tuhle věkovou kategorii se rovná anabázi při honbě za diamantem, kde ani obdarované obvykle nevědí, jestli mají být spokojené nebo ne.

No, narozeniny budou hezky rozmístěné v průběhu roku. A tehdy zjistím, jak mohly vypadat letošní Vánoce :)

Publikováno na Dedeníku