Do podzimu

Letošní horké léto je za námi. Dokonce jsme zažili chladnější týden, skoro podzimní. To jsem byla ráda a skoro jásala, že konečně přišel chládek. Já, z horké JJM, která jsem s horkem nikdy neměla potíže, jsem letos byla... otrávená. Jinak se to nedá nazvat. Takže jsem ochlazení uvítala s nadšením.

Zjistila jsem, že jako jedna z mála. Spousta lidí kolem mne jásá, že se oteplí a podzim ještě nebude. Já ne. Vytáhla jsem z regálu podzimní věnec na dveře v ohnivých barvách a těšilo mě, že můžu přidat pár barviček do mého okolí.

Asi je to přístupem. Pro spoustu lidí je podzim doba smutná, doba usínání a umírání. Já to tak nevidím- pro mě je podzim doba zralosti, barev a sklízení plodů tvrdé práce. Těším se, že si vysadím nový podzimní vítací truhlík ke dveřím a na záhoně mi rozkvetou chryzantémy.

Ještě ani lístek nezezlátl, všude je zeleno. Ale já mám podzim v duši. Barevný jásavý podzim s modrou oblohou a svítícím sluníčkem, které zezubatí až navečer. Podzim modrých švestek, pukajících ořechů a lesklých kaštanů. Podzim švestkových knedlíků, dýňové polévky a sušených jablek. A taky burčáku :)

Podzim přiběhne rychle, jakmile listí omete první mrazík. Až časem nastanou ty nepříjemné plískanice a šedivé dny. Ale ještě ne. Ještě mám před sebou dny ohňostrojů barev a pavučinek. Taky se těšíte?