Historický den v Košicích

V pátek ráno jsme se sešli v Brně na parkovišti a nabalili věci do autobusu. Což je řečeno jednoduše, ale hůř se to provádí, když vezeme osobní věci, kostýmy, zbraně, stany, vybavení kuchyně, jídlo, stoly, lavice a dělo. Nakládka připomíná skládání puzzle- v nákladovém prostoru je třeba využít každý centimetr, zbytek se nacpe dozadu, kde na zadních pěti sedadlech jsou vyrovnané batohy až do stropu a ulička je plná stanových tyčí. Jezdíváme pravidelně s jednou společností, která už ví, oč jde a přiděluje nám méně nervózní řidiče (ti labilnější s námi jeli jen jednou).

Cesta trvala skoro devět hodin, takže jsme vystoupili značně ztuhlí, ale rychle jsme to rozhýbali, protože ani ne za hodinu jsme měli mít postavený tábor, uklizené věci, oblečené kostýmy a museli jsme odejít na průvod. Průvod obkroužil střed města, slovenský velitel hlasitě oznámil, co se bude konat a kde a vrátili jsme se zpátky do tábora. Propagace obvykle bývá nejslabší stránkou podobných akcí. Kdo z vás ví, že se v Praze kolem 15. září už několik let koná velká rekonstrukce bitvy na Bílé hoře? Plakáty jsme v Košicích viděla, ale přehršle jich nebyly.

K večeři si chlapci naštěstí jen mazali chleba povidly nebo sádlem s cibulí, protože na vaření nebyl čas.

Večerní posezení kolem ohně nebo stolu bývá spojeno se zpěvem zábavou a hodokvasem. Podmínkou je, aby ráno byli všichni funkční. Spíme ve stanech- jsou z bílé stanoviny a vydrží hodně- loni jsme to otestovali v pořádné bouřce s vichřicí. Nemají podlážku, ale zatím nám to nijak nevadilo. Mohu porovnat s běžným turistickým stanem- ten historický mám radši. Je sice těžší a dřevěné tyčky rozhodně nejsou lehké, o kovaných kolících ani nemluvě, ale postavím se v něm a místa je tu rozhodně víc. Obvykle si můžeme dát do stanů slámu, což dobře izoluje odspoda, na to igelit, karimatku a spacák, ale já z toho strašně prskám. Osvědčila se ovčí kožešina položená na karimatce pod zády- komfort je hned lepší.

Na fotkách je vidět, že si vozíme korbele, a to keramické nebo cínové. My máme cínové, mají delší životnost- keramických jsem rozbila hodně. Jen se do těch cínových nedá nalít nic horkého, protože to má kovovou pachuť, a tak vozím ještě hrnek. A proč korbel? Musíme si s sebou vozit pití- bečky s pivem a limonádou. Pořadatelé to obvykle nejsou schopni zajistit, leda ve stáncích okolo tábora, a to bychom se zase my nedoplatili. Co nám vlastně pořadatelé zajistí? Přístup k pitné vodě, chemické toalety, dřevo na oheň, slámu a přípojku k 220V právě kvůli bečkám. No, zrovna letos jim to nevyšlo- přípojka byla až v sobotu v poledne. Vozíváme pumpu, ale teplá limonáda na rozpálené louce žízeň nezažene, a proto vozíme chladící zařízení.

Ráno vstanou markytánky dřív, udělají pomazánku, nakrájí chleby a ti chlapi, co nemohou dospat, rozdělají oheň, aby si každý mohl nabrat z kotle vařící vodu na kávu nebo čaj. Dopoledne obvykle probíhá výcvik jednotek- jednak je třeba, aby si chlapci zopakovali pohyb v útvaru a střelbu, jednak aby kolemjdoucí měli na co koukat.

K obědu jsme vařili fazole se sušenými švestkami a opečeným uzeným masem- chlapci si to pochvalovali. Chtěli jsme vařit víceméně dobové recepty. Fazole se namočily den předem, aby se daly uvařit v kotli nad ohněm. Namočit dopředu se musely i kroupy na večerní polévku. K té byly v plánu jáhlové placky s česnekem a osmaženou cibulkou. Výrobu polévky jsem měla v podstatě na povel, ale smažení placek už probíhalo beze mne. Byla jsem odeslána pryč, protože díky všudypřítomnému kouři z ohniště jsem vypadala jako angorský králík s ošklivou oční chorobou.

Odpoledne proběhla generálka bitvy a další pochod městem. Hlavní program byl, ostatně jako vždy, večer- hlavní bitva už i s pyrotechnickými efekty, t.j. požáry, dělostřelbou, tu a tam granáty....

Bitvu všichni přežili, a tak jsme mohli jít opět na průvod. Většinou všichni vyfasují pochodně, ale tady je dostaly jen markytánky, takže efekt byl mnohem menší. Na hlavním náměstí byly velitelům jednotek uděleny medaile a mohli jsme se vrátit do tábora. Sobotní noc už bývá méně bouřlivá, protože všichni jsou už unavení. V Košicích navíc u tábořiště, které je v městském parku, prý bydlí nějaký místní milionář, co si rád stěžuje. V páteční noci nás policie kontrolovala a napomínala snad co půl hodiny a v sobotu už stála na rohu celý večer.

V neděli ráno po snídani jsme zahasili ohně, všechno zase sbalili, rozebrali a puzzlovou metodou naskládali do autobusu. Po devíti hodinách jsme byli v Brně. Tam jsem zjistila, že děti vyjedly babičce i to, co měla v koutech spíže a Borůvka jí rozkousala a roztahala po ložnici několik sazenic rajčat i s hlínou. Pár dní budu prát plátěné části kostýmů (moje sukně, spodnice, zástěra, čepec, košile nás obou) a vlněné kabátky a kalhoty vyčuchají na balkóně. Věřte, že po impregnaci kouřem z ohně a ze střelného prachu o ně moli ani nezavadí...

Fotky najdete zde:

https://malcka.rajce.idnes.cz/Kosice1/

https://malcka.rajce.idnes.cz/Kosice2/

Matylda

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v květnu 2009