Holka na vdávání

„Ta tvoje dcera je už holka na vdávání,“ slyšela jsem několikrát. Zaujalo mě to natolik, že jsem se zamyslela, co to vlastně znamená.

Podle zákona se samozřejmě vdát může. A v době mého mládí by se nejspíš i vdávala, aby nebyla „divná“.

Ovšem „děvče na vdávání“ znamená i to, že je schopná se vdát a postarat se o rodinu. Co má tedy umět?

Ještě za mého mládí se považovalo za standard, že děvče umí uvařit, uklidit, vyprat, vyžehlit, většina mých spolužaček uměla šít nebo plést, vyšívat nebo provádět jiné rukodělné aktivity. Podle regionu taky péče o polnosti a zvířectvo.

V dnešní době je určitě vhodné vaření a úklid, taky praní/žehlení. Zato rukodělné činnosti vyžadovány nejsou. Větší význam má řidičský průkaz nebo schopnost vyplnit daňové přiznání J

Když už jsem u těchto úvah byla, provedla jsem v angličtině drobnou anketu. Vaření bylo obecně žádáno, i když se připouští, že chlapi občas vaří rádi- ale přece jen člověk pak musí živit i nějaké ty děti, že. Zajímavý byl požadavek „nebýt mrcha“. Tam má ovšem asi největší význam původní rodina a vztahy v ní.

Já osobně za důležitou považuji schopnost domluvit se a dělat kompromisy, protože bez toho žádný dlouhodobý vztah fungovat nemůže. Ovšem to se v dnešní dravé době přející individualismu moc nemusí, a tak je míra rozvodovosti taková, jaká je.

Takže holka na vdávání nemusí umět háčkovat krajky a vyšívat si monogramy na polštáře do výbavy. I když některá děvčata se k ručním pracem vrací, berou to jako návrat ke kořenům nebo jako příjemnou relaxaci. Obojí je vlastně pěkné J

Publikováno na Dedeníku 2016