Jak jsem hledala kočku

V sobotu jsem šla venčit psy už skoro potmě, tudíž jsme šly na kopeček k trati, kde je aspoň kapku vidět. Maceška šla s námi. Jenže po cyklostezce jelo policejní auto a přejelo most, tudíž jsem si vzala psy na vodítko a Maceška dle dopravních předpisů ustoupila za svodidlo. Naznala jsem, že je fakt tma, volala kočku, která se na mě dívala, že zrovna unikla přejetí od policajtů a já to hrnu domů, a nikam nešla. Už přece byla na tom kopečku několikrát a sice jsem si ji musela pak vyzvednout, ale už tudy přece šla, ne?

Doma se mě Kája prorocky zeptal, jestli si tam pro Mácu dojdu. Odpověděla jsem, že to už přece musí znát!

Jenže večer nepřišla. A nepřišla ani ráno. A my jsme museli jet do Ostravy. Jenže Kuba byl na hodech a spal u kdovíkoho (nějaké holky) v Rajhradě. Když jsme mu volala, že jsem zase ztratila kočku, nebyl ještě úplně při vědomí.

Tak mě Kája hodil autem pod kopeček. Došla jsem nahoru, zavolala a nechala se seřvat. Chtěla jsem vzít koč do náručí, abych to uspíšila, ale to bylo příliš potupné, navíc na veřejnosti naše Máca cicmání nepřipouští! Takže klusala vedle mě a spílala mi.

Kája čekal na odbočce k vedlejší ulici. Pojala jsem geniální nápad- obě se svezeme! Uchopila jsme kočku do náruče a otevřela dveře od auta. To se Máca už mohutně odrážela od mého hrudníku, ale držela jsem fest. Když jsme se sehnula, že si sedneme, zabrala víc a skočila. Mám jeden šrám na hřbetu ruky a dva na zápěstí.

Tou dobou šel po silnici pán venčící psa. Když viděl Maceščin start, začal se culit.

Vzdala jsem to. Šla jsem po silnici a spílala kočce, že taky mohla jít sakra domů s těma psima, abych pro ni nemusela chodit extra. Kočka klusala vedle mě a viditelně si myslela něco o blbech. Za zády mi jel krokem stříbrný mercedes.

Před barákem jsem vyrvala autu klíče ze zapalování, zatímco kočka vzorně po chodníku došla ke dveřím- já jsme ten poslední kousek šla tupě po silnici, což Maceška neuznává. Doma jsem jí dala kapsičku a skočila do auta.

Cestou jsme dohnali pána se psem. Smál se až domů.