Jak Oriáš osiřel
„Oriášku, nelez na tu linku, rajskou omáčku přece nežereš. Ježišmarjá, tak u toho aspoň tolik nemlaskej.“
Oriáš nám osiřel. Kiliánovy výlety byly čím dál delší a po tom posledním čtyřdenním se zastavil doma na dva dny a následně se nevrátil vůbec. Hledali jsme ho, prolízala jsem s děsem v oku i všechny okolní příkopy, ale nenašla jsem ani bílý chlup (ty chomáče doma se nepočítají, že). Je pravda, že po jejich ročních narozeninách ho občas větší a silnější Oriáš zmydlil a Karamelka mu s oblibou ožižlávala uši (ale to Oriáškovi taky), ale Kilián začal být prostě nevrlý kocour, až si zřejmě nakonec našel lepší nové doma.
Obávala jsem se, že Oriáškovi bude smutno, ale bylo mu to a je mu to úplně jedno. Naopak vypadá, že v pozici domácí monokočky je navýsost spokojený. Všechna povalovací místa jsou jeho, z misky mu nikdo nic nekrade a co si uloví, to si taky sní.
Rozhodně mu však nezmizela radost z ukradeného. Ví, že na stůl a linku nesmí, a stejně to zkusí. Když dávám psům ke granulím trochu masa z konzervy, může se přerazit, aby se do té plechovky dostal. My jsme se tedy v ukrývání poživatin hodně zlepšili a navíc v noci kocour brázdí okolní pozemky, tudíž nemůže krást potmě. Zkusila jsem ho nechat doma, ale řev ve čtyři ráno, dobývání se do skříní a škrábání postele pracujícímu člověku do dalšího dne energie nedodá, a tak jsem ho nechala, ať si chodí, kam chce a kdy chce.
Každé ráno, když pouštím psy za zahradu vyvenčit (Světluška se rozhodla, že ONA na zahradě čurat teda fakt NEBUDE), hlídkuje na zdi, případně se rafinovaně ukrývá za lupen jitrocele. A ten zklamaný výraz, když psice nevšímavě minou obloukem velký kámen, odkud na ně kocour hodlal bafnout a proplesknout je, ten stojí za to.
Když mu nesu k misce kapsičku, přičinlivě se mi plete pod nohy. I s Karamelkou, která ho u toho musí zlobit. Měla jsem snahu jí v tom bránit, ale pak jsem zjistila, že se kocour vrátil ke Karince zpátky- asi byl málo obtěžován a ranní dávka olizování uší a pokládání packy na záda nebyla splněna.
Jsme na původním počtu zvířecích obyvatel. Dva psi a jedna kočka. Asi to tak má být.
Dedeník 2016