Jednou...

V lenivých povánočních dnech jsem se dívala na film Poslední prázdniny. Znáte jej? Je to o prodavačce z oddělení domácích potřeb v obchodním domě, která se dozví, že jí zbývají tři týdny života, vybere všechny své úspory šetřené původně na vlastní bistro a rozhodne si užít všechno, o čem kdy snila. Odjede do Karlových Varů a v hotelu Pupp nedaleko sjezdovek (americká změna českých reálií je půvabná) vyzkouší spoustu aktivit a hlavně ochutná neuvěřitelné lahůdky slavného šéfkuchaře (hraje ho roztomile Gérard Depardieu), což si vždycky přála a hlavně to umí ocenit, protože dobře vaří. Samozřejmě se na konci filmu dozví, že neumírá a dojde i na velkou lásku.

Ten film se mi líbí nejen proto, že hlavní roli hraje Queen Latifah, což je jedna z mála hereček, která má stejnou velikost oblečení jako já a přitom vypadá šik. Líbí se mi hlavně proto, že chudá holka zjistila, jak báječné je splnit si své sny a dokázala na to obětovat hodně.

Neumím to. Pořád mám na paměti, že mám doma dva studenty, hypotéku za krkem a měla bych mít nějakou rezervu.

Hlavní hrdinka ve filmu řekla: „Mlčením jsem promeškala většinu života. Pořád jen dřete a dřete...“

A to nejspíš platí pro většinu z nás, že? Naše sny se plní jen na pár procent. Kdo z nás by si nepřál bydlet v luxusním hotelu s veškerou péčí, ale stejně pokud na dovolenou vůbec jede, ubytuje se v penziónku, kde si sám vaří snídani? A nezáleží na tom, jak moc pracujete, na ten „zbytný“ luxus většinou finance nevyjdou, protože se musí opravit střecha, dát auto do servisu a koupit čtvrtletní jízdenky.

Ale jednou, až budu velká holka, do takového hotelu pojedu. Půjdu tam na večeři, kde u vedlejšího stolu nebude batole házet hranolkami, zajdu si na kosmetiku, kde nebudu pořád hlídat, kolik je hodin, protože musím ještě do práce, a nechám se svézt kočárem s koňmi na vyhlídkovou jízdu. A nebudu se děsit, kolik to stojí.

No, jednou ... :)

Publikováno na Dedeníku