Kerberos

Náš Kerberos má tři hlavy. Ta s prošedivělýma ušima je hodně unavená. Ta hnědobílá si konečně přestala dělat tolik starostí a řádí jako černá ruka. Nejmenší černobílá kebule se vzduchoprázdnem mezi ušima nic neřeší a funguje jako králíček Duracell- všichni už padli, ale štěníková běhá a řádí…

V pátek měla nejmenší kebule deset týdnů. Spokojeně tráví spoustu času na zahradě, kde lítá, hryže a roztahuje všechno, co ji napadne. Hnědobílá kebule ji dozoruje z terasy- pokud se s ní zrovna nehoní a neokusují si hlavy- a té nejstarší je to obvykle jedno.

Karamelka neuvěřitelným způsobem moří kocoury. Onehdy honila Kiliána, který je o kus větší než ona. Pak si zalezl na kopeček šanty mezi keři, kde se spokojeně válel. Karamelce trvalo snad pět minut, než ho přesvědčila, že běhání po zahradě je lepší zábava než ňuchání šanty.

Ještě trpělivější je Oriášek. Myslím, že mu začínají lehce světélkovat uši, kde mu pomalu raší svatozář. Tuhle jsem se dívala, jak kocour leží na zemi (dobrovolně!!!), mrňa na něm sedí jako na koni, žvejká mu ucho a Světluška vylizuje to druhé. Když jsem došla k názoru, že to úplně stačí, vyhnala jsem obě psice a kocour mohl důstojně odejít (i když jsem měla pocit, že ho to v podstatě baví).

Pokud jde o klidné chování Kerbera, bylo patřičně vidět při věšení markýzy nad terasu. Bylo potřeba odvrtat díru do kovové konzoly. Hnědobílá hlava Světluška seděla metr od páníka s vrtačkou a se zaujetím sledovala dění. Nejmenší kebule Karamelka otočila hlavu tak, že si obrátila ucho, a pozorně studovala pracovní aktivitu. No a Borůvce to bylo jedno a viditelně přemítala, jestli má cenu jít si pro tu plyšovou kachnu, nebo ji zas sebere dřív štěnice.

Procházky jsou poněkud složitější, Karamelka u dveří obvykle nejásá a schody dolů se jí nelíbí. Ale pokud ji pohůnek, co drží vodítka, snese ze schodů dolů (ale ty na druhé straně domu profesionálně lítá nahoru i dolů) a vyloží jí, jak je úžasně šikovná, nadšeně se rozběhne a kluše s oběma staršími fenami. Už dostala i šáteček na obojek, aby byla opravdu naše  :)

Publikováno na Dedeníku 2016