Lázně- lék na světa strázně

Do lázní jezdíme už pár let tu a tam na víkendový pobyt, ale tentokrát jsme se rozhodli si koupit šestidenní balíček, protože jako cíl jsme si vybrali Mariánské Lázně- a to je od nás 400 km daleko. Byl nám doporučen příjemný hotel se čtyřmi hvězdičkami, tak jsem očekávala hýčkání a příjemný pobyt, což bylo víceméně splněno.

Hotel měl vlastní balneo služby a balíček pobytu měl v sobě i masáž, koupel, rašelinový obklad a parafínový zábal. To všechno znám a mám moc ráda :)

Cesta tam byla podle očekávání- české dálnice nezklamaly. Uzavírky ztrpčují život a místy jsou dva zúžené pruhy široké natolik, že se vedle kamionu prostě nevejdete. Ještě že jsme nejeli hned po vysvědčení, ale tři dny před ním!

Hotel byl hned za kolonádou. Nádherné místo, kde jsme získali zdarma kvalitní budíček- zpívající fontánu. Zahajovala každé ráno v sedm a po dvou hodinách pokračovala do devíti večer, plus bonus v deset. Melodie příjemné, bylo jich devět poskládaných tak, aby se žádná přes den neopakovala. Rozpis byl umístěný vedle fontány, aby si člověk mohl naplánovat, kterou chce vidět tryskat a hrát- ale nejlepší byla ta v deset večer, kdy se už setmělo a byla vidět i barevná světla ve fontáně.

U kolonády je velký park, jiný než v našich oblíbených Luhačovicích- takový lesovitější, s velkými travnatými plochami. Vysázené záhony byly nádherné, použili na ně úplně obyčejné letničky a dojem byl úžasný. Na konci kolonády najdete dvě sochy- císař František Josef I. a anglický král Edward VII. tam stojí v družném hovoru, je to oblíbené místo pro focení :)

Mariánské Lázně z  hotelové restaurace v pátém patře vypadaly jako vanilkový dort se šlehačkou, nejobvyklejší barva fasád je žlutá s bílými štukami. Mnoho domů se opravuje, především na hlavní třídě, která je plná restaurací, obchodů a obchůdků s nápisy nejen v češtině, ale i v němčině a ruštině. Na začátku pobytu jsme jako Češi byli silně v menšině, posila začala přijíždět až s dětmi po vysvědčení. Nicméně klientele je přizpůsobeno mnohé, nemile mě překvapilo, že třeba i nabídka hotelové snídaně- z teplých snídaní měli jen párky a ovesnou kaši. V dětství jsem byla na letním táboře ve Voroněži a ruské děti snídaly zásadně nějakou kaši, případně k ní dostaly vajíčko na tvrdo. Tak to v hotelu měli, zato vejce se slaninou, což jsem zatím dostala v kterémkoli hotelu nebo penziónu, rozhodně nebylo.

Masérky byly velice šikovné a zkusila jsem i medovou masáž- zapomeňte na to, že vás budou natírat medem a masírovat. Med na vás nalijí, to ano, ale masáž probíhá tak, že masérka přitiskne ruce do medu a zvedne, což docela štípe, ale prý to rozproudí lymfu a vytahuje toxin z těla- med během masáže úplně zbělá. Zařvala jsem, když na mě dopadl dost nahřátý med, ale spíš jsem se lekla, nakonec to až tak hrozné nebylo, byť mě masérka varovala, že někomu to nemusí dělat dobře. Po masáži mi bylo velmi příjemně.

Jako první místo jsme navštívili park miniatur Boheminium. Mžete tam vyjít pěšky, dojet autem, místním autobusem nebo lanovkou. Já jsem hlasovala pro lanovku, protože malinké kabinky mi připomínaly jízdu na kolotoči, což miluju :) Vyjedete nad sjezdovkou a dolů můžete sejít pěšky, jet lanovkou nebo na terénní koloběžce, kterou tam zapůjčují.

Boheminium je upravený lesopark s miniaturami známých staveb v jednotném měřítku 1:25. A s vláčkem na nádraží se dá jezdit na malém okruhu kolejiště, jezdila jsem si jak malá :) Zámky, hrady, statky, přehrada, rozhledny... a rostly tam i houby, u kterých byla cedulka se žádostí, aby je lidé nesbírali. Mně se moc líbily stavby postavené u vody nebo na vodě. Celkově jsem měla dojem, že původně tam bylo hřiště na minigolf a někdo využil připravené plochy. Každoročně prý přibývají další stavbičky, aby se návštěvníci nenudili. Vedle Boheminia je u hotelu kolekce pohádkových kamenných soch, ke kterým taky pořád přidávají další- zrovna tvořili betlém a sochař usilovně sochal velblouda. Měli jsme malý hlad a chtěli něco na zaplašení- jídelní lístek nabízel bruschettu. Dali jsme si ji a dostali českou verzi- opečený plátek veky :) Naštěstí aspoň ta rajčatová směs na ní byla dobrá, i když to bylo poněkud náhražkovité- jenže s tím jsme se v Mariánkách potkali víckrát. Taky se mi třeba stalo, že mi do teplého bílého vína donesli led, když už jsem si stěžovala. Od proslulých lázní člověk očekává cosi trochu jiného...

Druhý den jsme se vydali na zámek Kynžvart. Zkusila jsem si najít informace v hotelové knize na pokoji, ale tam místo textu, který by mi o památkách řekl, co je možné vidět, nabízel jen zkrácenou historii- tu jsem si hodlala vyslechnout na místě. Takže jsem nakonec neušla pátrání na netu, byť jsem si chtěla dát od počítače oddech.

Ovšem Kynžvart byl úžasný. Velice pěkně opravený zámek- taky byl skoro dvacet let zavřený, protože ho napadla dřevomorka- nabízel dva okruhy. Šli jsme na oba a nelitovali. Zámecké interiéry byly pěkné a smělo se v nich bez blesku fotit. Okruh zbrojnice a sbírek přesně odpovídal původnímu duchu muzea- zajímavý chaos :) Ale kde jinde uvidíte egyptské mumie, že? Taky kabelku madame de Pompadour, oděv mandarínů nebo sbírku katovských nástrojů, kterou si kancléř Metternich nastěhoval na zámek i s bývalým chebským katem Karlem Hussem, jenž na zámku bydlel a sbírky spravoval. Věnoval muzeu mimo jiné svou rozsáhlou sbírku minerálů a mincí, byl to vzdělaný člověk. Zámek je vlastně plný darů, mimo jiné od ruského cara, který kancléři věnoval obrovskou malachitovou mísu plnou semen bolševníku- původně se pěstoval jen ve skleníku, ale dneska je můžete vidět opravdu všude. Bohužel.

V zámku je i velice příjemná kavárna s vynikajícími zákusky, které byly jako domácí- doporučuju :)

Následně jsme vyrazili do pěkného parku, který se částečně využívá jako golfové hřiště. Nad starým pivovarem s šindelovou střechou jsme našli poničenou empírovou čajovnu a o kousek dál lesní kapli (prostá kaplička v lese, kde se odehrávají i svatby- dovedla jsem si tam představit svatbu národa se špičatýma ušima). Kovová vyhlídka, kovárna, rybník- byla to báječná procházka. Jen na cestu k té čajovně a kapli potřebujete trochu slušné boty- stoupá se do kopce po kamenných stařičkých schodech a není jich málo.

Další zajímavou památkou byl klášter premonstrátů v Teplé. Část stále slouží původnímu účelu a je v ní klauzura pro premonstráty, část je opravena a nejen že v ní uvidíte, jak klášter vypadal uvnitř, ale zároveň funguje jako kulturně vzdělávací zařízení. Klášter potřeboval důkladnou opravu- léta v něm sídlila armáda, ale třeba kapitulní síň se víceméně náhodou dochovala v původním stavu. Viděli jsme zrekonstruovanou celu, kapitulní (shromažďovací) síň, refektář (jídelnu) a mohli jsme nakouknout do opravovaného opatova bytu. Průvodce podrobně a zajímavě vyprávěl o životě v klášteře, holčička v naší skupince dostala tužku a připravený list, kde řešila otázky a zajímavosti podle toho, co viděla a slyšela- dobrý způsob, jak zajistit, že se děti nebudou nudit.

Kostel a knihovnu (druhá největší knihovna premonstrátů hned po strahovské) musíte navštívit zvlášť. Byli jsme tam s průvodkyní sami, takže jsme se mohli ptát a šmejdit :) A byli jsme v obrovském prázdném kostele vybídnuti, abychom si zazpívali, Zpívám mizerně, ale zkusila jsem to- a byl to pro mne zážitek dne. Úžasná akustika! Knihovna je krásná, zachovalá a bez elektřiny :) Ovšem obrovská okna vpouští dovnitř dost světla. A pokud tam chcete něco studovat, můžete- stačí se zkontaktovat s knihovníkem a domluvit si návštěvu.

Pivovar v Chodové Plané zvaný Chodovar nabízí prohlídky. Byla jsem zvědavá na pivovar vytesaný ve skále, ale netušila jsem, že prohlídka je jen jednou denně ve 14 hodin a my jsme přijeli 14:20... tak snad někdy příště :)

No, pokud máte procedury v hotelu, tak na courání máte obvykle jen půl dne- ale zámek Bečov nad Teplou jsme si nemohli nechat ujít- tam totiž mají nedávno objevenou památku- relikviář svatého Maura. Hrad se skládá ze tří objektů- gotického hradu, renesančního zámku a barokního zámku, ovšem přístupný je jen ten barokní, kde je i trezor s relikviářem. Opravuje se i zbytek, ale nějak se mají soudit s architektem a neočekává se, že by proces proběhl rychle... škoda. I tento zámek má připravenou trasu pro dětské návštěvníky, místa, kde mají něco řešit, jsou označena malou plyšovou ovečkou- jednu jsem viděla na pohovce, jinde na komodě... myslím, že je to výborný způsob, jak dětem podat historii rozumným a nenásilným způsobem, který se jim určitě líbí víc, než výklad pro dospělé, i když i tam nastalo velké zlepšení a výklady bývají poutavější.

Relikviář svatého Maura má samostatnou prohlídku, kdy vás seznámí s historií jeho vzniku, okolnostmi ukrytí a posléze znovunalezení (detektivka sama o sobě) i restaurátorskými pracemi. Uvidíte ho rozebraný na kousky a nakonec v trezoru, kam se smí jen na omezený čas a s velkými bezpečnostními opatřeními, ho uvidíte i v reálu. Neřekli nám o něm jen jedno- kolik relikviář váží. Prý je to tajná informace :) Hlavou mi prokmitl Indiana Jones s pytlíkem písku a diamantem, ale tady by si na to musel vzít menší jeřáb. A do trezoru musíte vypnout i mobil, nejen ztlumit, všechno prý spouští alarm.

V Bečově mi v podstatě vadila jediná věc- zaparkovat u zámku smíte jen na dvě hodiny. Takže taktak stihnete projít zámek, ale do místních obchůdků i do muzea motocyklů se nemáte šanci dostat. Škoda, já bych tam šla ráda.

Do Františkových Lázní jsme v postatě jen nakoukli, protože ten den zrovna pršelo. Ráda bych si je prošla víc, takhle je můj dojem jen déšť, příprava na promenádní koncert a nepříliš dobrá káva v kavárně, ke které měli v sobotu odpoledne jen Marlenku a nic jiného, leda zmrzlinový pohár- v dešti jsem zmrzku nechtěla a dortík bych si dala ráda, jenže ta všudypřítomná Marlenka...

Taky jsme nakoukli do Německa, abychom trochu zjistili, co je pravdy na tom výhodném nakupování- asi hodně :)

Mariánské Lázně nám nabídly dvě zajímavé akce. Jednou byl varhanní koncert v evangelickém kostele a druhou byla výstava o svobodných zednářích v Mariánských Lázních v místním muzeu.

Varhanní koncert jsme objevili při procházkách na kolonádě na jakémsi plakátku. Varhany, housle a flétna hrající známé kusy- to znělo dobře. Ovšem když jsme si na to navečer vzpomněli a hledali další informace, bylo to jak u kohoutka se slepičkou, posléze značně přisleplou slepičkou, poněvadž plakátek jsme sice našli, ale natištěný malými písmeny na jasně červeném papíře. Ještě se moc nesmrákalo, ale přečíst se to dalo stejně moc špatně. Nicméně druhý den jsme si zajistili lístky- daly se koupit nejen v infocentru, ale i na kolonádě u paní, která tudy procházela, zvala na koncert a lístky měla o dost levněji. Koncert byl příjemný, hudba krásná, jen škoda, že Čechů tam opět bylo málo a byli jsme tam druzí nejmladší :) Kostel byl sice chladnější, ale nabízel hromady flísových dek, takže zimou netrpěl nikdo.

Na výstavu jsem se těšila, ale byla jsem dost zklamaná. Byla typickou ukázkou českého muzejnictví. Zajímavé exponáty, ale chyběl jakýkoli úvod o zednářích jako takových, o tom, co dělají a jaký je jejich význam- výstava hlavně pro odbornou veřejnost a když už musíme, tak sem pustíme i obyčejné lidi, stejně je to většinou zajímat nebude. Tady by se měla muzea asi zamyslet, jak udělat výstavy přístupnější běžným návštěvníkům. Vím, že je limitují finance, ale pokud už seženou exponáty, jde spíš o změnu uspořádání výstavy a přiblížení normálnímu smrtelníkovi, u kterého se dá očekávat jakýsi vědomostní základ, ale zázraky se nekonají.

Poslední večer jsme nakoukli Mariánkám trochu „pod sukně“. Zalezli jsme do vedlejších uliček, kudy turisté obvykle tolik nechodí. Taky jsou plné secesních domů, mnohé z nich jsou penzióny nebo hotely, ale našli jsme třeba i celou ulici zavřených domů, kterou koupila jedna akciovka. Snad s nimi něco udělá a nenechá je spadnout. Našli jsme i anglikánský kostel (anglický král Edward VII. sem jezdil rád) i pravoslavný kostel. Pokud v některém domě bydlí místní obyvatelé, je obvykle v dost špatném stavu a je na něm nápis Na prodej. Opravdu Mariánky nestojí o to, aby v centru žili normální obyvatelé? Jiná města se tento trend marně snaží zvrátit.

Mariánské Lázně se vlastně nachází v údolí. Na dně údolí je park, kolem dražší hotely a když nakouknete do boční uličky, uvidíte na úbočí domy naskládané nad sebe tak hustě, že mají jen malé dvorky. Ale všechny jsou hezké, plné štuk, většina domů má svůj název- villa Rusalka, villa Marion... leccos se zachovalo, původní duch místa se odsud nevytratil. Zatím.

 Publikováno ve dvou částech na Dedeníku 2016