O psí kastraci

20.02.2014 12:57

Borůvka byla kvůli obtížně zvladatelné falešce vykastrována po prvním hárání, kdy nám vetové nedávali naději, že se to zlepší. U Světlušky situace zdaleka tak jasná nebyla. Jednak poprvé hárala na pěti měsících, čímž nás velmi překvapila. Ale už tehdy se mi jevilo, že něco je špatně. Psice hárala 30 dní a většinu z toho trávila zalezlá pod pohovkou. Potom ještě měsíc značkovala.

Nebudu se rozepisovat o tom, kterak nás místní venkovští psí frajeři pronásledovali i v polích, občurávali fasádu domu a obtěžovali i Borůvku, která byla od Světlušky navoněná, a po psech naskakujících jí na záda vztekle rafala. Když jsem dotyčné psy vodila majitelům domů, vždycky mi radostně sdělili, že to je příroda a ten pes jim stejně uteče. Ale obávám se, že kdyby je některá z mých fen rafla doopravdy, vůbec by se jim to nelíbilo.

Poněkud jsem změnila pracovní náplň a z mého nevalného nadšení pro odchov štěňat se stala nemožnost. Do toho Světluška začala hárat podruhé. Značkovala dva měsíce předtím, hárala víc jak měsíc a dobu hárání opět strávila pod pohovkou, odkud vylezla jen na krmení a procházku. Značkovala taky víc jak měsíc potom.

To už jsem znejistěla, přece jen to není standardní průběh a vet si začal dělat starosti, když jsme se o těch problémech zmínila. Nicméně při prosahání fenky problém nenašel.

Přišlo třetí hárání, neméně šílené než ta předchozí. To už zneklidněl i Mušketýr, protože ta fena očividně měla problém. S vetem jsme se rozhodli pro kastraci- příčinou mohly být cysty a při takové nenormální hormonální aktivitě je riziko pyometry velké.

Den O byl domluven. Den před zákrokem dostala Světluška jen půlku večeře a druhý den ráno nic. Borůvka dostala krmení ve chvíli, kdy Světluch přísným zrakem dohlížela na to, aby Kuba vstal a odešel do školy.

Odpoledne jsem ji ještě pořádně vyvenčila a odvezla do ordinace. Potěšilo mě, že oproti kastraci Borůvky jsem mohla být u přípravy a Světluška zvadla jako lilie v mé náruči.

Za hodinu jsme si vyzvedávali lehoučce se probírající pejsku- jazyk vždycky zatáhla zpátky a trošku zvedla hlavu. Borůvka tehdy dostala injekci na probrání, u Světlušky vet i jeho asistující kolega doporučili se z toho vyspat- injekce zvedne krevní tlak a sešité cévy osmikilové fenky jsou droboučké.

Z pohledu majitele mohu říct, že mi pozvolné probírání připadalo lepší. Světluška se probírala pomalu. Borůvka sice stála na opilých nožkách, ale vůbec nás nepoznávala, měla strašlivě rozhozenou termoregulaci a byla tak zmatená, že se pořád snažila někam lézt. Světluška to v klidu dospala, v noci sice taky ťapkala po ložnici, kde jsme si na tu jednu noc ustlali na zemi, ale zmatenost nebyla zdaleka tak silná. Ovšem možná je to pes od psa, jaká bude reakce.

Druhý den byla ještě rozbolavělá, ale třetí den dost ožila a začali jsme řešit, že by to chtělo bobek. Jenže hladovku držela vzorně, břísko před operací vyprázdnila a zatnout sešitý pupek bolelo. Dostala do granulí trochu olivového oleje a nakonec jsme pořešili i tohle.

Svérázné bylo i chování naší další domácí zvěře. Borůvka na dospávající kolegyni dohlížela jako kvočna a kdykoli se Světluška pohnula, běžela se na ni podívat. Druhý den při kratičké procházce se ji snažila rozveselit pár drcnutími hlavou, ale vše s citem.

Kočičí madam Maceška se na psici chodila dívat, ale radost projevila až třetí den, kdy bylo Světlušce lépe. Vyrazila na procházku s námi a přepadala psici ze zálohy nenápadně skrytá tu za kamenem, tu za trsem trávy...

Světluška měla přikázáno nosit obleček, aby si nerozlízala stehy- v jejím případě to bylo miminčí bodýčko velikosti 104 zmenšené na 98- tímto děkujeme JJ za poskytnutí oranžové garderóby :) Byla v podstatě stále pod dohledem, kdy se u ní střídali členové rodiny včetně babičky, ven chodila jen na vodítku, ale od třetího dne už rozhodně nevypadala nemocně. Borůvka měly kdysi zakázané schody (o počtu řeč nebyla) a já jsem měla snahu Světlušku po schodech nosit. Šestého dne jsem ji zahlédla, jak letí po pěti schodech na zahradu, aby mohla seřvat sousedovic kocoura, a ani u toho nekvikla, takže jí to zřejmě neublížilo.

Stehy si odstranila sama během teplé noci na čtvrtek (nechtěla jsem ji v tom teple oblékat) a jeden tam vetovi nechala na vzorek, aby si taky užil. V podstatě mu zůstal v ruce, ani stříhat nebylo potřeba. Jizva byla pochválena.

Nakonec tam ty cysty nebyly, problém byl zřejmě funkčního rázu a histologii jsem udělat nenechala. Ovšem během rekonvalescence jsme pochopila s naprostou jistotou jedno- když jí bylo nedobře, zalézala zase do tmy pod pohovku. Až jí bylo lépe a nakonec si vykousala i ty stehy, měla jsem opět normální psici, která mi spí u nohou pod stolem nebo vedle mne na pelíšku a neschovává se v šeru. Proto mi rozhodnutí o kastraci přišlo jako správné, jelikož to vypadá, že se Světlušce ulevilo.

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v červnu 2013