O vesnickém nakupování

17.03.2015 12:38

Pro začátek- nakupuji nerada. Obzvláštní nenávist mám vypěstovanou pro nákup oblečení, ale o tom dneska řeč nebude. Dneska je na pořadu dne jídlo, kde si naopak informace o správných nákupech zjišťuji možná i s potěšením.

Bydlím na vsi. Máme jednu samoobsluhu, malý obchůdek s potravinami, řeznictví a zdravou výživu. Vesnice má 1600 obyvatel, tudíž není úplně malá, ale v podstatě je to stejné množství obyvatel jako na jedné velké ulici sídliště.

Nedávno jsem si přečetla na netu článek, že pouze lidé z města se zajímají o kvalitu potravin,  zatímco lidé z vesnic nakupují v supermarketech nekvalitní mražené potraviny a vůbec všechno mizerné, co supermarkety nabízí, protože jinou možnost nemají, a navíc je kvalita potravin nezajímá.

No já nevím. V místní samoobsluze mají pět druhů chleba z okolních pekáren a široký sortiment dalšího pečiva. Ostatní zboží je v dostatečném výběru, s naprosto běžnou cenou (a dokonce letos začali brát platební karty, což jsem kvitovala s velkým potěšením).

U řezníka každý pátek můžu koupit ještě vlažné klobásy, uzené a škvarky- běžné věci mají celý týden, ale to nejčerstvější mají v pátek a všichni to vědí. Jezdí sem lidé z širokého okolí. Já si mlsotek kupuju trošku (pokud nejedu do řeznictví hladová, to pak koupím spoustu zajímavostí a slintám nad tou vůní ještě v autě). Kdyby měli zboží v supermarketové kvalitě, nikdo by sem nechodil- přece jen cena je trošku vyšší, ale očividně většině obyvatel to stojí za to.

Samozřejmě že o 3 km dál se dá nakoupit v supemarketu se známým jménem zboží nižší cenové skupiny a nižší kvality (a nezkoušejte přepočítávat finanční úsporu na cenu benzínu, většina lidí tu stejně jezdí na kole a je schopna na něm odvézt i dva pytle brambor). Ano, i ti si najdou své zákazníky.

Zdravá výživa má farmářský tvaroh, syrovátku a podobně vyprodané za půl dne. Samozřejmě že to vypovídá mimo jiné o tom, že místní jsou mlsní :) A můj oblíbený čaj mi objednali a měla jsme jej za pár dní doma. Nemyslete si ale, že je možné tady prodávat jídlo za nehoráznou cenu. To by tady nikdo nekoupil, i kdybyste se mu zaklínali všemi biocertifikáty na světě.

Místní opět hodně zavařují, vaří a pečou. Moje sousedka vyrábí bylinkové sirupy, z ovoce marmelády a zeleninu ukládá na zimu do mrazáku. Dělá to tak spousta žen z okolí. Hodně se tu udržují tradice. Což je možná důvod, proč se tu nesklouzlo k plastovému supermarketovému životu, o kterém rády píšou generalizující články. 

 

vyšlo na Dedeníku v březnu 2015