Óda na chlad a mráz

Já vím, že je zvláštní psát v létě o chladu a mrazu, ale přiznejme si- bez nich to nejde v žádné domácnosti :) Mám na mysli lednici a mrazák.

Bez lednice si život nedokážu představit vůbec. Červencové horko a máslo, mléko a maso- to je kombinace nejen šílená, ale přímo zdraví škodlivá. Málokdo z nás má za domem horskou bystřinu, kam by si takové komodity uloží zavřené ve velké zavařovačce zatížené kamenem.

Takže máme lednici. Já se přiznám k rozežranosti- mám dvě. Jednu vestavěnou v kuchyňské lince a druhou o patro níž ve skladišti zvaném žabárna. Sem ukládám některé věci do zásoby a hlavně spoustu jídla při příležitosti červencových narozenin, protože to je doba, kdy i pečený dort taje před očima.

Jediné roční období, kdy lednice využívám méně, je zima- konec konců na zídce na terase je teplota stejná jako v lednici a navíc si ušetřím ty schody dolů do žabárny. Jedinou překážku představuje kocouří apetit- potřebuji kvalitně přiléhající poklice na hrncích, jinak je druhý den vývaru jen polovina a o mase si můžeme nechat jen zdát.

Mým oblíbeným přítelem v domácnosti je mrazák. Velký mrazák (ten v žabárně) a malý mrazák příruční v kuchyni. Dokážu naplnit oba. Zelenina ze zahrady, maso ze statku a příležitostných akcí v obchodech. Strašně moc místa zabere mražená pizza- ale pubertální mládež ji považuje za jeden z nejvhodnějších zdrojů živin. Co nadělám, že...

V létě si do mrazáku ještě nacpu krabice se zmrzlinou a mé štěstí je dokonalé. Pamatuju doby, kdy rodiče měli první miniaturní mrazák- a jak byli šťastní! Okurkový salát v prosinci byl hitem, i když i ty nastrouhané okurky byly jak hadry. A polárkový dort se dal koupit jen v létě- takže uskladněný byl v lednu úžasnou pochutinou.

Naši domácnost sdílí ještě jeden zdroj chladu, ovšem je to záležitost veskrze poplatná místu našeho bydliště. Je to chlaďák na víno :)

Publikováno na Dedeníku 2016