Omalovánky

Měli jste jako děti rádi omalovánky? Takové ty klasické, kde na jedné straně máte Makovou panenku v barvách a na druhé jen v obrysech? Já jsem je milovala. Byla to poklidná činnost, kde mě dokázalo naštvat jen to, že mi zmizela oranžová pastelka. Obvykle jsem první ztratila oranžovou a Kubovi z celé sady skoro vždy zbyla po týdnu jen oranžová, ale to jsou pro mne záhady vesmíru.

Strávila jsem spoustu spokojených chvil při vymalovávání postaviček z Večerníčků- ty jsem měla nejradši- za deštivých dnů na chalupě u starého kuchyňského stolu, co stojí dodnes uprostřed kuchyně a má na ty poklady šuplík!

Pak jsem vymalovávala omalovánky s dětmi- chvílemi jsem pomoc s malými detaily maskovala za bohapustou radost z pastelek- a nakonec omalovánky z mého života zmizely. Tedy donedávna.

Od Baty jsem se dozvěděla, že existují antistresové omalovánky pro dospělé. To je báječný nápad! Konečně zas můžu vytáhnout pastelky z prosté radosti z barev. No a to odbourání stresu je příjemný bonus navíc :)

Neměla jsem čas vyrazit do knihkupectví (žádné papírnictví, už tím dostaly omalovánky jiný rozměr- a taky cenu), ale kamarádka tam šla, a tak slíbila, že mi omalovánky koupí. Nabídka moc pestrá nebyla, když mi z obchodu volala, ale vybrala jsem si květinové vzory, protože jinak měli hlavně mandaly a ty já z jakéhosi záhadného důvodu moc ráda nemám.

Omalovánky jsem si vzala na dovolenou. Kačka mi půjčila pastelky- pořádné pastelky má u nás jen ona, protože je potřebovala na střední škole- a večer po složených přijímačkách na vysokou školu si se mnou začala spokojeně vybarvovat. Myslím, že stresu jsme se zbavily obě. Nakonec i Mušketýr, který se na nás díval, jak si hezky kreslíme, a spokojeně konstatoval, že i on je úplně klidný :)