Pět měsíců a pět let

Tak je to tady. Zní to tak hezky. Karamelce je pět měsíců a Světlušce pět let. Víckrát se nám ta čísla tak hezky nesejdou.

Pětiměsíční Karamelína je něco mezi štěnětem a malým drakem. Prostorem se přemisťuje tak bleskurychle, jako kdyby lítala, ale to ji jen nosí nekonečně dlouhé tlapky :) V tlamce má ještě pořád něco, co vypadá jako ostré dračí zuby- dálkový ovladač od DVD přehrávače o tom ví své (naštěstí udělala jen díru v rohu a dálkovka funguje).  Leccos se už vyměnilo, ale ty jehlicové tesáky pořád drží.

Běhá, skáče, tryská- ještě že mám možnost ji tady nechat běhat a nemusím ji jen vodit na vodítku. Venku nadšeně všechno zkoumá a z ničeho si nic nedělá- šťastná to povaha. Když na ni jako na malé štěňátko vlítla divoká choďanda, došla k názoru, že je třeba se bát velkých černých psů. Spřátelené černé fletky poprvé dlouze zkoumala z povzdálí, než si došla čuchnout, pak šla sice opatrně, ale napotřetí k nim nadšeně letěla s vrtícím ocasem. Ale je to s nimi jako se všemi psy- přivítá se, čuchne, ale nějaké tanečky neprovozuje. Bodejť, na ty má Světlušku a pořádají tanečky s okusováním zhruba třikrát denně :)

Když jsme byli na dovolené, tak zvěřinec hlídaly děti. Na dva dny se jim ztratil Kilián, který se pak vrátil tmavě šedý, smrděl slámou a řval hlady. Sice ho volali, ale došel až sám. Já jsem po příjezdu našla na zahradě kus pánského kapesníku. V bobcích na zahradě byly kousky, které prošly, ale měla jsem dojem, že velký kus chybí. Karamel dva dny ublinkávala, ale nic jí nebylo, průjem neměla, lítala- až konečně půlku velkého kapesníku vyzvracela. Snažím se držet textilie z jejího dosahu, ale je neuvěřitelně mazaná, pokud jde o jejich zaopatřování. I když zajímavé jsou prý i kočičí granule- jednou jsem odložila misku v nepatřičné výšce (nějak mi nedošlo, že Karamelína tam už dosáhne) a slečna si posloužila druhou večeří. Ani špatně jí z toho nebylo, protože co se ukradne, to neškodí, že.

Jako malinká byla zcela vzorná. Zato včera během naší nepřítomnosti rozcupovala balíček papírových kapesníků a přečetla časopis Živá historie, kde projevila názor na Přemyslovce.

Světlušce přítomnost štěněte jednoznačně prospívá. Vrátila se do mladších let a hraje si jako nikdy dřív. Dokonce už shodila váhu, kterou nabrala v době Borůvčiny nemoci- asi kilo a půl, při její velikosti je to dost- a zhoršený šelest se vrátil na původní slaboučkou úroveň z jara, kdy byl při očkování odhalen.

Ovšem dokážou neuvěřitelně spolupracovat na honění kocourů, tichém loudění jídla a přenášení hraček po celém domě. V autě Světluška nervózně funí, zato Karamelka si lehne a do tří minut spí. Výlety milují obě, tak si je s nimi rádi užíváme :)

Publikováno na Zvířetníku Neviditelného psa 2016