Petropavlovské městské slavnosti v Delitzschi

20.02.2014 12:58

Delitzsch je malé úpravné městečko u Lipska, kam už 15 let jezdíme účinkovat v historické části městských slavností.

Proč petropavlovské?  V tento den býval v Delitzschi vyhlášený trh. V roce 1990 začali radní hledat termín pro městskou slavnost a volba padla na tento den.

Zpočátku jsme jezdili na tuto akci jako jediní vojáci, ale v okolních státech začaly brzy vznikat vojenské jednotky také, a tak se letos kromě nás a Němců účastnili i Holanďané a Chorvati.

Vojenský tábor dřív býval v hradním příkopu, ale s nárůstem počtu vojáků se přesunul na louku za hradby, kde jinak bývá obrovský psí výběh (na tuto akci vždy pečlivě uklizený). Letos byly povodně i tady, místy ještě v trávě stála voda, ale louka pro vojska byla jen rozmoklá a houpala se pod nohama.

Na této akci nevaříme, na jídlo nás zvou pořadatelé. Bývá jednoduché, ale chutné- třeba v sobotu v poledne bývá polévka a pečivo, pečené prasátko se otáčí na rožni od rána až do večera, kdy je naporcováno pro hladové vojáky. Buchty k snídani pečou pořadatelky samy a místní pekárny jim dodávají dostatek pečiva ke všem jídlům.

V pátek odpoledne jsme přijeli, postavili tábor a navečer se vydali na krátký pochod do města, kde byly řečněním starosty a třemi slavami zahájeny slavnosti. Němci průvody milují. Ten páteční je jen asi hodinový, zato po nás vyráží do ulic města obyvatelé na průvod s lampiony a pochodněmi.

My jsme po pochodu snědli večeři a poseděli v táboře, kde není elektrické osvětlení, jedinou elektřinu nataženou prodlužovačkou používáme v technickém stanu, kde stojí bečky s pivem a limonádou (ty si vozíme s sebou).

Městské slavnosti v německém pojetí jsou jiné než v tom českém (t.j. jedno pódium a pár stánků). Tady město slavnostmi žije, všude jsou stánky, zábavní atrakce, pódia, pořádají se koncerty, diskotéky pod širým nebem a vystupují místní spolky. Nejbližší diskotéka byla vzdálená od tábora cca 200 metrů a končila ve tři ráno. Stan zvukově neutěsníte, a tak si lidé s horším spaním vozí špunty do uší.

Pokud jde o zázemí pro nás, hygiena se odehrává za táborem u dřevěného koryta s kohoutky. Sprchu (dřevěnou paletu pokrytou kobercem a zahradní hadici se sprchou) jsem letos nevyužila, byla dost zima. Toalety jsou vždy řada toitoiek, každé ráno vymývaných. Letos se ovšem kvůli rozměklé půdě silně houpaly. Cesta k nim vedla přes široký hluboký příkop, můstek přes příkop neměl ani metr, ale byl aspoň osvětlený. Uvnitř toiky si ovšem svítíte jen očima.

Druhý den ráno jsme nastoupili na krátký průvod k věži, kde se vždy odehrává bojová ukázka spojená s místní legendou. Podle ní Švédové přitáhli k městu a dcera místního strážného vyběhla na věž a zatroubila na trubku, aby probudila místní obyvatele a ti se stihli začít bránit. Slečna „Trumpetka“ je jednou z hlavních postav slavností, je volena v soutěži podobné volbě Miss a jedním z hlavních kritérií je kromě vzhledu i schopnost troubit na trubku. Je volena na čtyři roky.

Takže Trumpetka zatroubila, chlapci zabojovali a krátkým obloukem jsme došli do tábora (cestou jsme stihli prolézt ještě bleší trh, ale to jen tak pro zajímavost). Vojska okamžitě vyrazila na louku vedle na polní mši, kde na konci je jednotkám slavnostně předávána stuha na prapor.

Po obědě jsme vyšli na velký pochod, kterého se účastní nejen vojska, ale i obyvatelé městečka v různých divadelních kostýmech nebo členové spolků a podobně. Obvykle jde nakonec víc lidí v průvodu, než kolik se jich na průvod dívá, ale všichni jsou nesmírně nadšení. Chodí se nejen po moderní dlažbě, ale i po „kočičích hlavách“ a z toho hrozně bolí  nohy.

Nejednou jsme si všimla toho, že mezi diváky je spousta starých lidí na invalidních vozících nebo s chodítky. Daleko víc, než kolik vídáme u nás. Proč? Dostanou se kompenzační pomůcky k menšímu počtu lidí, nebo tihle lidé už rezignovali a nechtějí vycházet ven?

Po průvodu jsme měli opět jen hodinu na odpočinek, dosypání střelného prachu do prachovnic a šlo se do bitvy. Hned na začátku se pořádně rozpršelo a vytrvale lilo celou dobu. Ze začátku to vojákům ještě střílelo, ale když se ze střelného prachu na pánvičce stalo blatíčko, postupně salvy z mušket řídly. Jen dělostřelci to jakž takž ustáli. Němci navíc letos měli strach z velkého počtu účinkujících, a tak bitvu ukončili „žertovně“. Na bojiště naběhli lidi s bublifuky a foukali mezi vojáky spousty bublin. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem to ani nevyfotila.

Promoklé vlněné uniformy se suší jen u ohně, nejlépe na sobě a nijak dobře. Sesedli jsme se kolem, protože jsme byli všichni hodně navlhlí, silně se ochladilo a šla nám pára od pusy. Po celodenní prohibici (z bezpečnostních důvodů, přece jen používáme palné a bodné zbraně) kdo co měl na dně batohu v láhvi, to vytáhl a dal kolovat- a asi nás to zachránilo.

Druhý den byla tzv. vodní bitva. Oblékli jsme studené navlhlé kostýmy a vydali se na poslední bitvu u hradeb. V říčce je cca 130 cm vody a několik centimetrů řídkého bahna. K hradbě se vojska musí přeplavit na voru. Vše probíhalo podle scénáře, jen z předchozího dne měli chlapci pifku na jednoho rondašíra, co v sobotu nechtěl „umřít“  a mlátil kolem sebe jako šílený. Chtěli ho dostat do vody. Když ho tam vlekli, naštěstí mu to došlo a „umřel“. A vláčet se s mrtvolou je otrava.

Po obědě jsme sbalili mokré stany a věci a mohli odjet domů. Peru a suším všechno, protože je to mokré a od bahna.

Pokud to příští rok vyjde, pojedeme zas :)

 

Fotky najdete zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_delitzsch

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v červenci 2013