Pidibitva s valaškou

20.02.2014 00:33

O téhle akci se dlouho nevědělo, jestli vůbec proběhne- přece jen Rožnov nedávno zasáhly povodně a nebylo jisté, jestli městu zbudou peníze. Definitivní ANO padlo až dva dny před akcí, ale kvůli složité situaci to všichni akceptovali. Bitva se konala v rámci folklorního festivalu Rožnovská valaška.

My jsme na bitvu jeli přes návštěvu u Kájovy maminky, která potřebovala pomoct na chalupě posekat trávu. NIKDY nebyla tráva tak hustá, šťavnatá a vzrostlá- vytrvalé deště se podepsaly i tady. Když jsme vytáhli lištovou i strunovou sekačku a společně se prodírali tou zelenou pohromou, přehodnotila jsem názor na velikost pozemku kolem chalupy- v životě mi nepřipadal větší. Určitý podíl na tom určitě měla i sobotní teplota kolem 33 °C.

Druhý den ráno bylo po vydatné noční bouřce chladno, takže spálený krk nevadil, a vydali jsme se směr Rožnov.

Po příjezdu jsme se stihli převléct, ještě než začali chodit diváci. V malém táboře ve skanzenu všichni právě snídali, a tak mi nabídli kafe z kotlíku (dobré bylo) a Kuba, který už hodinu a půl nejedl, si dal čtyři plátky vánočky. Ke kafi mi poskytli popis noční bouřky- lilo a byl tak šílený vichr, že museli držet stany, aby jim neuletěly. Tohle jsem zažila před dvěma lety v Kroměříži a musím říct, že zopakování tohoto zážitku jsem si ráda nechala ujít.

Scénář bitvy byl zhruba vymyšlený, a tak byl předán na poradě velitelům, kteří si šli následně prohlédnout bojiště, aby měli jasnější představu „do čeho jdou“.

V určenou hodinu vojska nastoupila a začalo se. Zahájení proběhlo tak, že si partička dětí postavila z klacíků hraničku, kterou jim zlí výrostci přišli zbořit. Kluci a výrostci se porvali. Děti si zavolaly na pomoc tatínka a výrostci několik tatínků (portášů s valaškami), což posloužilo jako záminka bitvy.

Dětem se vše muselo dopředu vysvětlit, musely si vyjasnit, s kým se budou rvát, případně si něco zkusit. Kačka byla sice zpočátku vyhodnocena jako příliš vysoká, jenže nakonec žádné z dětí nedokázalo tak dobře ječet jako ona. Kuba na chvíli odložil buben a hrál chlapce, co se rval s klukem o dvě hlavy větším. Následná bitva proběhla dobře a bez komplikací – obě bojující strany věděly, jaký je scénář, a velitelé velmi rozumně manévrovali se svými muži. Samozřejmě tu a tam musel někdo padnout; toho pak markytánky zvedly a odtáhly či odvedly za vojsko, kde se voják „reinkarnoval“. Dělostřelci s novým dělem stříleli jako o život a vojska střídavě střílela nebo šla „na palaš“ do útoku nablízko, aby to bylo pro diváky poutavější.

Celou dobu ukončil příchod markytánky Táni, která si půjčila malá dvojčata a bitvu rozehnala vařečkou- seřvala vojska, vyhmátla z armády svého muže a vyhnala ho domů. Myslím, že potlesk sklidila zaslouženě.

Přes počáteční nejistotu ohledně pořádání akce jsme nakonec všichni dostali oběd a malý honorář. K obědu jsme měli brambory, dušené vepřové plátky a kysané zelí, takže podle místní receptury.

Borůvka střílení nemá ráda, a tak jsme ji na víkend nechali u mých rodičů. Vzali si ji na chalupu, kde se po vystoupení z auta zatvářila jako šéfová našich latifundií a obcházela zahradu, aby zkontrolovala pozemky. Sice nemáme plot, ale od malička ji učíme držet se na zahradě vymezené travnatými mezemi, což vzorně dodržovala. V pátek večer ještě proháněla kosy, ale v sobotu už jí došlo, že jich je moc a nemá to cenu, a tak vyhnala jen drzou místní kočku, co jí courala po revíru. Při povalování v trávě na sebe nabírala kudlačky a svízele, které jí moje maminka trpělivě tahala z kožichu, takže domů přivezla jen tři. Z uší jsem je sice musela vystříhat, ale to madam psové nijak nevadilo...

 

Další fotky najdete zde:   

  http://malcka.rajce.idnes.cz/2010_05_13_Roznovska_valaska/

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v červnu 2010