Po dešti

20.02.2014 13:04

„Je po dešti, půjdeme ven, než zase začne,“ zavolala jsem psice, které se nadšeně vřítily do předsíně a smykem zastavily.

Po krásných zářijových dnech přišly i ty deštivé, kterých bylo na vyschlé jižní Moravě potřeba.  Psice to vidí jinak, kapky v kožichu nemají rády a zhnuseně couvají do domu, jakmile jich na ně pár dopadne. Pokud je vyvedu ven na vodítku, své znechucení dávají najevo otřepáváním na každém pátém kroku.

Obešly jsme domky a došly k poslední zahradě, kde už strakatice běží bez vodítka. Světluška se okamžitě zaparkovala k plotu a hledala. Co? Morčata. Onehdy je tam objevila při procházce, jak se pasou na trávě v kleci bez dna. Chovala se jako dítě v zoologické zahradě u klece s opicemi: „Vidíš je? Hejbe se to! Hele, hele, tamto se taky pohnulo! Nemůžu odejít, koukni, otočilo to hlavu a poskočilo!“

Ovšem tentokrát se zoo nekonala, a tak zklamaná psice odklusala za Borůvkou, která na ni vrkla něco o tom, kde se courá a kdo má pániččino hulákání pak poslouchat.

Na železničním mostě jsem se rozhlídla. A sakra, zase navážejí hnůj. Hromada hnoje na poli mi ničí život už od podzimu, ale dokázala jsem psice donutit, aby tam nelezly. Ovšem drobky opadané z kontejneru na cestě vidí psi dřív než já- obvykle je najdu, až je mají za uchem.

Zabočily jsme na cestu podél železniční trati a psice vyrazily na pole. Roste na něm něco zeleného, buď na krmení nebo na zaorání. Pole je plné myší, myších děr a báječně se po něm lítá. Šla jsem po cestě a přemýšlela, že po letošních vedrech kvetou v září kytky, které by touto dobou asi nekvetly. Po této botanické úvaze jsem se ohlédla. Světluška pracovala na poli pilně jako malé rypadlo a Borůvka se v něčem usilovně válela.

„Vypadni, Borůno, čuně jedno, vyhvízdni odtud!“ Borůvka se sice poslušně zvedla (konec konců, parfém už byl získán), jenže Světlušku zaujalo, že Borůvka tam asi něco má? Rypadlo přestalo pracovat a rozhazovat kolem sebe kusy drnů a rozběhlo se ke zdroji vůně. „Světluch, zmizni odtam! A pojďte, půjdeme zpátky!“

Psice se rozběhly po poli zpátky. Doufala jsem, že by se mohly přidat ke mně na cestě. Jenže rypadlo potřebovalo cestou navštívit ještě další díry a Borůvka se sice vydala po cestě, ovšem důvod byl jiný- cestou tam zbůhdarma vynechala kaluže, co na cestě po dešti byly, a ty je nutno probrodit hezky středem.

Když jsme je připínala na vodítka, vzhlížely ke mně nesmírně oddaně. Hezkou procházku jsme si užily. Při pohledu na mokré a špinavé příšerky jsem si vzpomněla na popis vybarvení plemene- na perlově bílém podkladu... Tak to ani náhodou. No, po sprše možná.

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v září 2013