Podzimní Budapešť

20.02.2014 13:10

V poslední době občas koupíme na některém slevovém portálu relaxační pobyt. Na jaře jsme narazili na nabídku hotelu vedle aquaparku v Budapešti. Rozhodli jsme se však využít poukaz až na podzim, kdy si potřebujeme odpočinout, a myslím, že jsme dobře udělali.

Naše milá Baty mě na cestu vybavila slovníkem a konverzační příručkou. Nevím, jestli jsem jediná, která konverzační příručky čte jako humoristický román obsahující vysoce pravděpodobné věty pro běžný život, ale slovník nám několikrát pomohl. Bez něj bych například nezjistila, že to auto s podivným nápisem Rendőrség patří policii- ale naštěstí jen projelo kolem :)

Navigace nás hnala ve čtvrtek v pět odpoledne centrem Budapešti- už to byl zážitek nad zážitky. Tolik křižovatek se semafory, kde se silnice kříží v hodně podivných úhlech, jsem jinde neviděla. Ale nakonec jsme úspěšně dorazili na okraj Budapešti, kde stál aquapark a vedle něj velký moderní hotel. K hotelu patří tři bazény s různě teplou vodou včetně dost teplého venkovního, a tak jsme do aquaparku nakonec nešli.

Místo toho jsme si trochu prošli historický střed Budapešti- nejdřív náměstí Hrdinů, kam nás zavezl autobus od hotelu. Tomu dominují obrovské sochy maďarských národních hrdinů seřazené chronologicky na dvou obloucích. Okolo náměstí se nachází několik muzeí a galerií. Prošli jsme se i v přilehlém velkém parku s jezírkem- jezírko bylo plné malých rybek, které tam lovili nejen vodní ptáci, ale i lidé s malými síťkami.

Z náměstí Hrdinů vychází Andrássy út- tedy ulice- což je široká třída plná stromů a taky luxusních obchodů. Tedy z věcí ve výlohách se mi nelíbilo skoro nic, ale já jsem barbar :)

Co mě v Budapešti zaujalo, je to, že je plná soch, hlavně bronzových. Kam se podíváte, tam na vás někdo kouká, na každém kousku trávníku je socha, některé stojí jen tak na ulicích. Ovšem jsou to realistické sochy, moderní umění, kde bych hloubala nad tím, co tou vlnovkou na kouli chtěl autor říct, jsem tam neviděla.

Nejznámější Řetězový most je taky plný soch- a sice lvů, kteří střeží oba vjezdy na most a podle mého názoru se tváří dost naštvaně, asi je to tam nebaví a navíc u Dunaje dost fučí. Je to impozantní řeka. Plná lodí i zakotvených lodních restaurací.

Za Dunajem v Budě jsme viděli i navštívili hrad. Nachází se tam Národní galerie- a zrovna probíhala výstava francouzských a maďarských impresionistů těšící se velkému zájmu návštěvníků, kterou jsem moc chtěla vidět. A stála za to.

Na hrad jsme jeli linkou starého metra. Je to nejstarší metro na Kontinentu, v Evropě jej překoná jen to londýnské. Trasa vedla pod Andrássy út těsně pod povrchem. Zapomeňte na eskalátory a rozlehlé stanice. Sešli jsme po schodech do maličké vykachličkované stanice se stropem podepřeným kovovými ozdobnými sloupy, kde lístky prodávala paní sedící v dřevěné budce- všechno původní z konce 19. století. Přijel vláček s malými vagónky, který se lehce kymácel ve stařičkém tunelu- bylo to báječně autentické :)

Zaujalo mě, že v tom stařičkém metru nebyl jediný sprejerský nápis, kachličky byly čisťoučké. V parku by se jich pár našlo, ale tady ne.

Jazykové problémy jsme nakonec neměli- pohybovali jsme se hlavně po turisticky zajímavých trasách a tam jsme se všude bez problémů domluvili anglicky, i v obchodech a restauracích. V té, kam nás poslali z hotelu (o hotelové restaurace příliš nestojím, mám radši ty místní), byl denně alespoň jeden anglicky mluvící číšník. Ochutnali jsme tam něco jako paprikáš ze sumce s nudlemi a sýrem bryndzového typu. Bylo to velice chutné a stejně jako masový talíř předchozího dne to byla porce spíš pro dřevorubce.

Celkově jsem z Budapešti měla dojem obrovské hrdosti- jako by se Uhři bili v prsa, když ty historické budovy stavěli, jako by chtěli ukázat Evropě, co umí. Bylo to vznešené, ale zároveň velmi příjemné, v tomhle velkoměstě jsem se cítila dobře. Rozhodně bych se tam chtěla ještě podívat.

 

Fotky si můžete prohlédnout tady: 

http://malcka.rajce.idnes.cz/2013_10_17_Budapest/

 

Matylda

 

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v listopadu 2013