Pohádka o vánoční hvězdě

Bylo jednou jedno bílé zasněžené království, kde v bílém městě stál bílý palác. V zimě tam nic nekvetlo, a tak ve městě i u paláce byla spousta skleníků, kde zahradníci pěstovali krásné bílé květiny. V zahradnictví u tržiště stál ve skleníku mladý zahradník a zadumaně si prohlížel květiny v květináčích, které měl druhý den začít prodávat lidem na vánoční stoly. Byly to bílé nádherně rozkvetlé vánoční hvězdy.

„Jsou krásné,“ říkal si zahradník, „jak je možné, že zrovna ty mé jsou vždycky větší než v jiných sklenících?“

A vtom za stolem plným květin zahlédl drobnou dívku v barevných šatech, která jako by se do bílého království nehodila. Brala do ruky jeho květiny, vždycky na ně dýchla a vrátila je zpátky. Zahradník se do dívky v barevných šatech okamžitě zamiloval.

Se zatajeným dechem k dívce došel a pohlédl jí do očí. „Kdo jsi?“

„Jsem květinová víla,“ odpověděla dívka. „Pomáhám těm, kdo mají své květiny opravdu rádi.“

„Jsi úžasná,“ vydechl zahradník. „Smím tě políbit?“

Víle zrůžověly tváře a vánoční hvězda v jejích rukou zčervenala. V záplavě bílých květin hořela jako jasný plamen. Položila vánoční hvězdu mezi ostatní- a vtom se červená začala šířit kolem i na všechny ostatní květy kolem.

Druhý den si lidé nadšeně odnášeli červené vánoční hvězdy ze skleníku, kde jim květináče podával do rukou mladý zahradník a dívka v barevných šatech.

Proto existují vánoční hvězdy bílé, červené i růžové, protože ne všechny zahradníky navštíví květinová víla.