Pohlednice

Probírám se pohlednicemi, které jsem dostala k Vánocům, a se zájmem si je prohlížím. Posílám a dostávám pohlednice k Velikonocům i k Vánocům. Dřív jsem posílala hlavně babičkám a starším tetičkám, dneska posílám i kamarádce s mladšími školními dětmi- obrázek ve schránce je lepší než sebevtipnější esemeska.

Drobným problémem bývá vybrat lidem pohlednice podle jejich gusta. Kamarádce s uměleckou duší jsem poslala malbu postiženého malíře, bývalé spolužačce s malými dětmi jsem vybrala pohlednici s barevným, ale vkusným obrázkem, a pak došlo na babičky a tetičky. Tam jsou kritéria jasná- pohlednice má být barevná, co nejvíc pozlacená (cení se, pokud pozlátko opadává) a „ozdobně okousaná“.

A pohlednice z dovolené? Posíláte je? A komu? Rodině? Já ano. Nejvíc je ocení babičky- na tahle místa se obvykle nepodívají a prababička v domově pro seniory dostává pohlednice jako rituál- sociální pracovnice přináší poštu denně a dopis nebo pohlednice se cení stejně vysoko jako návštěva, což bývá předmětem soupeření a často i závisti.

Nejlepší pohlednice z dovolené jsou ty, kde jsou vidět nejznámější památky z okolí, jen pro babičky bych určitě nevybrala tu vtipnou s nahatou mořskou pannou :)

Ale stejně ty nejlepší pohlednice chodily od dětí z táborů a škol v přírodě. Byly vlastnoručně malované, lehce upatlané- prostě úžasné!

Publikováno na Dedeníku