Pozor, letí!
„Dobrou noc, strýčku Fido. Dobrou noc, děti.“
Tak na tohle si vzpomenu vždycky, když vidím naše běžící psice a zejména tryskající Karamelku. Nemá ještě ani rok, a tak jí energie snad stříká i z uší. Běží lehce, letí jako dostihový kůň čistě pro radost z pohybu. Doma pak na chvíli odpadne, zregeneruje a začne vymýšlet další hodnotné akce.
Venku obě psice hodně běhají- naštěstí. Nemusím je provokovat míčkem nebo klackem, aby v běhání pokračovaly. Karamel letí a Světluch běží za ní. Stále stíhá a drží se jí v patách, tedy pokud chce. Protože občas musí být za tu hodnou, zatímco Karamelka zmizí ve vinohradu a vrátí se až na čtvrté zavolání. Vynoří se naprosto z opačného směru, než kudy zmizela, a na výčitky snášené na strakatou hlavu její barevný ksichtík vydává jasné poselství- „stálo to za to!“
Následná nucená chůze na vodítku je snášena trpně, ale po ukončení trestu se aspoň trochu snaží mě nenaštvat znovu. Světluška se jí potměšile snaží skákat na hlavu, takže nakonec na vodítku skončí obě.
Vím, že EvaŽ vždycky říkala „je to malý lovecký španěl“ a snažím se si to připomenout vždycky, když vidím strakaté kebule mizet v řádcích vinohradu, odkud je přivolávám zpátky- co nosím v kapse na drobno nakrájené sušené maso ve výrazně chrastivém pytlíku, tak to jde mnohem líp. Ale proč je tedy kavalír zařazen do kategorie společenské plemeno, lidově řečeno gaučák? Kdykoli vidím Karamel šmejdit nosem po zemi a Světluch válet se v hnusech, jaksi pochybuji o správném zařazení :)