Před adventem

20.02.2014 12:50

Mží. Listopad, jako když vyšije. Ráno mi dorazila domů zcela mokrá kočka. Když jsem jí vytírala kožich ručníkem, vyčítavě si mě prohlížela, jak ji můžu nechat naprosto nezodpovědně venku v takové slotě? Jo, děvenko, kdyby ses obtěžovala do jedenácti dorazit domů, bílé kočičí postavičky za prosklenými dveřmi bych si všimla, obzvlášť když jistou Macešku celý večer vyhlížím.

Psice jen zaslechly pleskat kapky o terasu a zacouvaly do kuchyně. Ven jsem je musela vystrkat skoro násilím- zdržely se tam asi dvě minuty- a následně mi doma nosily pískací hračky na házení aportků s vytrvalostí pracovních psů, protože venku se vážně nedá být (a taky tam není ani sousedovic kocour, na kterého by se dalo ječet).

Onehdy jsme s mužem uklízeli harampádí v garáži (máme garáž na dvě auta, ale pak už jsem měla potíž vecpat do ní jízdní kolo). A při té příležitosti na mě vykoukla taška s girlandou na balkón a věncem, kterým zdobím vstupní dveře. Uvědomila jsem si, že zanedlouho budou potřeba, a začala v paměti lovit všechno, bez čeho se neobejdeme. Ořechy, formičky, koření do perníku... mikulášská nadílka.. no dobře, nějaká ta čokoláda... adventní kalendář. Nač? Děti jsou už vážně velké!

Cestou kolem pokojů, kde bylo jedno dospělé a druhé dospívající dítě ponořeno do světa internetu, Skypu a bůhvíčeho ještě, jsem vznesla otázku: „Letos adventní kalendář už není potřeba, ne? Jste velcí...“ A zatímco dotaz na cokoli musím zopakovat třikrát, tentokrát byla odpověď okamžitá: „Jak není potřeba? To je snad tradice, ne? A ty se mají dodržovat!“

A tak jsme šla hledat plstěné pytlíčky s čísly vyrobené v jejich batolecích dobách, protože cokoli jiného je jen chudou příbuznou dotyčného kalendáře a nestojí za povšimnutí (tento názor sdílejí kupodivu oba a asi s tím dost štvali babičky, které kupovaly adventní kalendáře s vylupovací čokoládou).

Už proběhlo i několik dotazů na téma adventního věnce (a několikrát mi s gustem připomněli, jaká to byla tehdy zábava, když vzplanul komplet celý), a tak o spory na téma, kdo zapálí svíčku v neděli, bude zřejmě postaráno.

Advent se blíží. Dá se to poznat podle přeplněných parkovišť před supermarkety a podle čokoládových Mikulášů, kteří na mě už od října jukají z regálů v potravinách-zřejmě abych byla informována včas. A já se zase začínám těšit. Na vůni cukroví, na svíčky a světýlka všude kolem, na ten sváteční pocit, kdy se rodina s radostí schází v neděli navečer a děti vytahují CD s náležitou hudbou, „abychom se naladili“.

Z mých odrůstajících dětí nakonec vypadlo, že advent mají radši než celé Vánoce. Protože je jen náš, bez nutnosti návštěv u příbuzných, kam se jim třeba až tak nechce. Tak ať je advent taky jen váš a takový, jaký si ho přejete mít.

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v listopadu 2012