Relaxace v Luhačovicích

18.02.2014 18:19

Po letošních prázdninách strávených neustále s jedním nebo oběma dětmi v rozpuku puberty (13 a 15) jsme s mým mužem došli k názoru, že si po dovolených s nimi potřebujeme odpočinout. V srpnu jsme byli na skok v Luhačovicích, kde se nám moc líbilo, tudíž volba padla na ně. Kája našel přes internet malý hotýlek za poměrně rozumnou cenu a na příhodném místě- chtěli jsme být blízko historické části- a objednal i několik procedur, ať je to lázeňský pobyt se vším všudy, byť jen prodloužený víkend, tedy na 4 dny.

Na začátek října bylo nezvykle teplo, jenže předpověď slibovala právě na tenhle víkend výrazné zhoršení. Ve čtvrtek jsme dorazili ještě ve vedru. Zkusili jsme si první proceduru- suchá uhličitá koupel. To vás strčí do velkého igelitového pytle, stáhnou jej kolem krku a hadičkou napustí dovnitř oxid uhličitý. Příjemně to hřálo, v kabince bylo příšeří a hrála tlumená relaxační hudba. Po 15 minutách přidali kyslíkovou terapii- vdechování koncentrovaného kyslíku. Pokud jsem zatím málem usínala, teď se mi najednou spustil v hlavě ohňostroj. Myšlenky mi letěly hlavou ve třech směrech a ke konci jsem si s úděsem uvědomila, že přemýšlím anglicky- měla jsem za sebou dokončování dlouhého překladu a byla jsem vážně dost přetažená. Druhý den stejná procedura měla jen 50% účinky- myšlenky se rojily v hlavě, ale už jen jeden proud a česky....

Prošli jsme se lázeňským parkem, dali si v cukrárně na kolonádě kávu a mlsání, prostě klid a relax. Večer jsme vyrazili do restaurace nad kolonádou doporučené v hotýlku. Mile mě překvapil steak z marinované krkovičky- obvykle ho moc nemusím, ale tenhle byl mňam.

Druhý den už tak krásně nebylo, ale ještě to nebylo tak zlé. Po zábalu z bahna z Mrtvého moře na záda a zadní stranu paží (bylo nahřáté a bylo to velice příjemné) jsme navštívili místní muzeum. Hlásali výstavu o historii lázeňské módy, to jsem musela vidět . Některé šatičky byly originály, jiné kopie, ale nadšená jsem byla ze všech. Výstava byla vztažená k Luhačovicím a lidem, kteří tam jezdili, např. Leoš Janáček. Škoda, že na výstavě s námi byla jen jedna paní. Většina lidí si asi užívá jiná lázeňská lákadla, která jsme samozřejmě nevynechali- obchůdky s oblečením, kosmetika z Vincentky, oplatky všech příchutí. To se nedalo minout... A tak díky tomu mám poprvé od doby tanečních dlouhé šaty (historické kostýmy se nepočítají...)

V muzeu jsme si početli o historii samotných lázní a protože nepršelo, byla jen zima, vydali jsme se pátrat po budovách, o kterých byla na panelech se starými fotografiemi řeč. A našli jsme skoro všechno. Sluneční lázně, které bylo vidět jen přes prosklené vstupní dveře- bazén je zarostlý, ale celkově nevypadaly špatně. Vodoléčebný ústav pole návrhu Dušana Jurkoviče je snad částečně stále funkční. Slatinné lázně vypadaly uzavřené. Inhalatorium stále slouží. Jurkovičův dům u kolonády je překrásný. Škoda, že v Lázeňském divadle zrovna nic nedávali, dovnitř bych se chtěla podívat.

Vila Jestřabí se mi moc líbila, škoda jen, že před ní stojí plastika, která mi k ní až tak moc nesedí. Moc hezká je Bruselská fontána před Smetanovým domem, který je postaven ve stylu vídeňské secese. Prý byla vytvořena pro EXPO v Bruselu a pak přesunuta do Luhačovic. Tvoří ji vodní víly ležící ve fontáně, kolem je mozaiková dlažba- vážně hezké.

Ochutnali jsme všechny prameny- asi nejméně mi chutnal pramen doktora Šťastného, který se zasloužil o rozvoj Luhačovic.

V sobotu pršelo jen se lilo, takže po aromaterapeutické masáži (vybrala jsem si levanduli) jsme nasedli do auta a odjeli do nedalekých Vizovic. Neopomněli jsme navštívit podnikovou prodejnu Rudolf Jelínek, ale s koupí tří lahví jsem si připadala jako chudáček. Autobus turistů- podle přízvuku z Ostravska- nakupoval ve výrazně větších množstvích. Na exkurzi do výroby nás nevzali, prý nás bylo málo (asi 6) a autobusoví turisté se z exkurze právě vrátili. Vůbec dámy v prodejně působily dost neochotně a unaveně. Takže jsme se šli projít, našli neuvěřitelně krásnou prodejnu Štěpský dvůr s doplňky do bytu- polštářky, keramika, ozdůbky. Koupila jsem si polštářek plněný pohankovými slupkami a pak mě musel Kája násilím odtáhnout. Po pořádné misce kyselice jsme vyrazili na zámek. Okruhy mají dva- historické sály a bydlení posledních majitelů. Chtěli jsme samozřejmě vidět oba. Na druhý okruh jsme šli s průvodcem sami, takové soukromé prohlídky mám nejraději...

V místnosti s pokladnou byla výstava barbín v historických kostýmech. Musím ocenit kvalitu vypracování a historickou věrnost- tohle bych šít nechtěla, je to celé strašně titěrné. To dokážu zhodnotit, dceři a neteřkám jsem ráda musela ušít šatiček na barbíny značné množství...

V neděli dopoledne jsme ještě v dešti odjížděli domů. Byla jsem odpočatá, ale klidně bych tam ještě týden vydržela....

 

Další fotky jsou zde: http://malcka.rajce.idnes.cz/2009_10_09_luhacovice/

 

Matylda

 

Vyšlo na Zvířetníku - Neviditelný Pes v listopadu 2009