Semínka

20.02.2014 12:45

Onehdy jsem vyrazila ráno se psy ven- dlužila jsem jim pořádné proběhnutí, den předtím jsem byla věčně pryč a na zahradě pracovali jezírkáři, kteří si nechávají věčně otevřenou branku. Psice zajásaly, já jsem ještě popadla foťák a šly jsme na oblíbenou polní cestu.

 Přiznávám, že ze začátku jsem šla poněkud zamyšlená, a tak se mi uprostřed polní cesty stalo, že najednou jde se mnou jen jedna fena a tázavě na mě hledí, kam jsem jí zašantročila tu druhou. Rozhlédla jsme se, ale ani v kukuřici ani v prosu se nic nehýbalo. Začala jsem volat a volala a volala... Světluška tu a tam zkusmo hledala, ale taky nic... takže mě napadlo několik možností:

 1) Borůvku někdo ukradl. Jenže široko daleko ani noha a že na té rovině je rozhled.

2) Unesl ji dravý pták. Jenže Borůvka má k 10 kilům, takže leda kondor.

3) Ta mrcha zas někde hrabe a neslyší mě, poněvadž u toho vždycky ohluchne!

Jasně, bod 3 je správně. Hliněná maskara na očích, čumák od hlíny a udivený výraz- volalas? Opravdu nahlas? Musela jsem se kus polní cesty vrátit, abych viděla se mrskat ten bílý ocas v úžlabině u cesty, kde se psí slečna právě věnovala hloubkovému průzkumu místní hlodavčí populace .

 Následně jsem dostala geniální nápad, že to vezmeme skrz bažantnici, aby pejsky nechodily stále stejnou cestou. Byla tam tráva. Vysoká. A plná dozrávajících semínek. Borůvka se s nimi prostě obalila (viz foto). Světluše nabrala úplně plný ocas semínek, jinak na ni se to tak nenabaluje, měla jen trochu na náprsence. Po cestě domů si Borůvka už začala semínka z kožichu vykousávat, což celou záležitost ještě zkomplikovalo, protože rozslintaná semínka se z dlouhých mokrých hedvábných chlupů tahají ještě hůř.

Takže jsme byly přes hodinu venku a půl hodiny jsem z nich doma dolovala ten chlívek. Borůvka u toho kvílela a pořád se drala pryč. Na chvíli jsem ji pustila a vzala Světluši. Taky fňukala, navíc celé věci moc nepomáhalo, že metr od ní Borůvka soucitně přizvukovala. Nakonec jsme popadla Borůvku a zavřela se s ní v pracovně (tam může zalízt leda pod stůl). Taky že zalízala. Ale zdatně jsem z ní kartáčovala semínka i s chlupama. U toho z ní celou dobu opadával písek z tlapek. Takže ve výsledku jsem měla jakž takž vyčesané psice, pracovnu plnou písku, semínek a chlupů, špinavá jsem byla jako čuně a utahaná jako pes.

Na procházku jsem si  vzala čisté tříčtvrťáky, abych v případě setkání s myslivcem nebyla za šupáka:) Tak oprášit jakž takž šly a po použití lepícího válečku byly poměrně čisté (všichni víme, co udělají chlupy v pračce- nenápadně obalí veškeré prádlo, i to, co původně od chlupů nebylo). Mimochodem, nemohla by mi Ikea dávat na lepící válečky množstevní slevu?

Pár fotek je tady: http://malcka.rajce.idnes.cz/2012_leto_psi

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v srpnu 2012