Ticho

23.08.2014 15:57

Píp, blik. Počítač pípnul a monitor zhasnul. Výpadek proudu. No, to se stává.

Vstala jsem od stolu, šla se podívat na terasu, jak to vypadá s počasím- na srpen je netypicky mokro- a ujistila psice, které za mnou doběhly ven, že za chvilku jdu psát, protože to určitě zapnou. Takže ven se hned teď nepůjde.

Po čtvrt hodině jsem znejistěla. Kdy to zapnou? Potřebuju dodělat korekturu... no asi hned ne.

Vytáhla jsem svetr rozpletený od jara a začala přemýšlet, co všechno mi ještě dneska zbývá udělat. Tu korekturu. Nejde elektřina. Taky došít kus deky. Stroj není šlapací, nejde elektřina. Uvařit večeři. Mám indukci, sakra, nejde elektřina!

Zachmuřeně jsem štrikovala  a zvažovala, že pomazánka na ten starší chleba, co z něj měly být topinky (na čem je udělat?), bude úplně bezva večeře, jen co o tom přesvědčím zbytek rodiny. Jak můžeme být na té elektřině tak závislí? Psice si lehly na pohovku vedle mě a začaly odevzdaně poklimbávat.

Vtom jsem si toho všimla. V domě bylo úplné ticho rušené jen tikotem hodin. To jsem tady snad ještě neslyšela! Vždycky trochu hučí lednice, lehce chroustá počítač, šustí čerpadlo v akváriu, kam nemáme odvahu nalít vodu, a tudíž jsme z něj vyrobili deštný prales. A teď nic, přerušované jen psím funěním a tikotem.

Zaposlouchala jsem se a zvažovala, kolik zvuků kolem sebe vlastně nevnímáme. Ve městě jsem cíleně nevnímala rachot šalin a pokřikování lidí venku. Tady na vsi mi připadalo, že je tu ticho. Ale tohle bylo absolutní ticho.

Zvenčí se ozvaly hlasy. Nebyla jsem jediná, komu výpadek proudu vadil. Ven se začali hrnout lidi se psy i s dětmi. Co doma? Nevaří se, televize nehraje, počítač nejede.. pochopila jsem, popadla psy a vypadla taky.

Venku se zatím rozsvítilo sluníčko. Děti běhaly a pokřikovaly a venku byli snad všichni páníčci a psi, i ti, které normálně nevídám. Vydali jsme se taky ven na procházku. Byla příjemná.