To už je tolik?

To už je tolik? Jak to, že jsem zaspala? Vždyť ve čtyři mě vzbudila psice, že nutně potřebuje na zahradu, pak jsem položila hlavu na polštář a usnula málem dřív, než jsem strčila nohy pod peřinu... no, to bude zase frmol.

Snídaně, svačiny, nemám napsanou fakturu- honem spočítat, kolik jsem měla tenhle měsíc  hodin a pokud možno správně, minulý měsíc jsem se spletla a účetní to pak nevycházelo- jenže já v tom fofru snad neumím ani násobilku! Nasypat do tašky učebnice a notebook... jo.

Tak honem, honem, obleču si to, co včera, parfém, nalíčit-au! Píchla jsem se řasenkou to oka! Do toho, na který vidím líp! Ani se v zrcadle nevidím, musím počkat, až přestane slzet a budu moct smazat ty uhelné sloje kolem.

Holčičky, buďte tady hodné- mantra pronášená při každém odjezdu psice uklidnila natolik, že jen dohlédnou na můj odjezd a jdou si pak v klidu lehnout.

Uf, ale že je dneska hezky. Modrá ranní obloha je vždycky jako čerstvě umytá. Traktor! A zrovna tady, kde ho nepředjedu! A já tak pospíchám, za chvilku by mi měla začínat hodina a já mám před sebou ještě serpentiny a tři vesnice!

A je to! To obilí fakt zraje... hele, a v zahradnictví mají akci Léto plné květů? Jak lákavé... ale dneska nemůžu, nestíhám!

Ježiš, tady je bahna- ta včerejší bouřka je tady musela málem spláchnout! A zrovna tady, kde ze stavby vytahají té hlíny na silnici spoustu. No cococo, pánové, já jsem na hlavní, však já vám na křižovatce hned uhnu.

Aaaa, oblíbené serpentiny, kde do silnice čouhá kousek skály. První skála, tady fakt musím přibrzdit, je to skoro vracák. Za chvilku bude další, ale ta už nebude tak zrádná. V tom lese je tak příjemně... no a už jsem u křižovatky uprostřed lesů. Odbočím a jestlipak dneska něco potkám? Sebevražedné bažanty, co po přeběhnutí silnice zmateně vletí zpátky, poblázněné zajíce nebo ty praštěné srny, se kterými jsem si onehdy málem hleděla z oka do oka? Mimochodem, přišly mi v tu chvíli hodně velké!

Tak dneska nic? Ale jo, auto. Kde se tady přede mnou najednou vzalo? Ale... to nemá českou espézetku a navíc plnou dvojek... ještě že ne šestek, vyděsila bych se k smrti. Ale americká značka, tady? Kde se tady u lesa vzal? Ale jede vzorně, Amík, a tady se zrovna předjíždět nedá. Jé, policie. Schválně, jestli bude riskovat diskuzi v cizokrajném jazyce na téma doklady? Aha, nebude.

Co mně na tom autě jenom... už vím. Nad tou espézetkou má mírně omšelou samolepku nedalekého hokejového klubu. To auto je fakt čím dál podivnější! Ještě že mi na kruháči zmizelo!

No, nic, zabočím a zaparkuju.

„Dobrý den, jé, ona už začíná angličtina? Ani jsme si v tom fofru nevšimli.“