Venčím, venčíš... se venčí

20.02.2014 12:47

Dneska jsem vzala psice ven se proběhnout chvíli po poledni, než mi začne odpolední maratón hodin angličtiny. Strakaté dámy zajásaly a na vodítkách se poslušně hnaly na konec ulice. Jenže tam se ozvalo naléhavé zamňoukání. Maceška se rozhodla nás na procházce doprovodit. Následně jsem vedla kus cesty Světlušku ocasem dopředu, protože Maceška mi šla dva metry za pravým ramenem (asi se začala vzdělávat v oblasti chování pistolníků z westernu) a Světluš si na ni rozhodně chtěla dohlédnout. Posléze jsem psice pustila z vodítek, ale na povel nechaly kočku být a věnovaly se vlastnímu čuchání.

Kočka stále klusala s námi a občas zamňoukala, abych věděla, že je tam. Přešli jsme most nad železnicí a prošli polní cestou k vinohradu. Tam jsem se chtěla otočit a vrátit se zpátky, měla jsem ještě dost práce. Jenže kočice vlezla na okraj vinohradu dírou v plotě a Světluška tam profičela za ní. Zneklidněla jsem, protože až tak daleko s námi Maceška nikdy nešla. Na zavolání i nahánění nereagovala a nakonec jsem z vinohradu vydolovala jen Světlušku. Zavelela jsem k návratu, ovšem v tu chvíli se zašprajcovala Borůvka, upřela oči do vinohradu a celým psem mi oznámila, že bez kočky nejde.

Připadala jsem si lehce jako šílenec, když jsem volala kočku a u toho brzdila Světlušku, která ji pořád chtěla jít hledat. Nakonec se slečna kočková milostivě vynořila a klusem zamířila s námi k domovu. Psice se honily po poli, čehož se kočka naštěstí neúčastnila.

Oddechla jsem si, ale ne na dlouho. Na mostě se objevila dvojice pubertální mládeže s golden retrívrem. Vzala jsem Macešku do náručí (určitě se vyděsí a mohla by vběhnout na trať), ovšem kočka byla toho názoru, že po krátkém pochování si to ošéfuje sama.

Mládežníky i se psem jsme potkali u auta zaparkovaného u pole. Holčina konsternovaně pronesla: „To jsou psi a kočka?“ protože Maceška klusala mezi psicemi. Připustila jsem, že ano, naše kočka se s námi vydala na procházku. Golden očuchal zadek oběma psicím i kočce a šel dál. Holčina si odechla, že pes si kočky nevšiml. Podle mne si jí všiml, když k ní čuchnul, ale sám tomu nevěřil. Kočka na procházce se dvěma psicemi? Kdo to kdy viděl?  
Maceška na chviličku zajela po zaparkované auto, ale na zavolání vyběhla a klusala s námi domů.

Psice byly v pohodě, procházka byla na obvyklé tři čtvrtě hodiny s rychlými honičkami po polích, to by podle mého názoru mohlo společenským psům jako běžné proběhnutí stačit. Zato Maceška padla hned za dveřmi a předvedla mi kočku s vyplazeným jazykem, což jsem v životě neviděla. Uhoněné psy znám, ale kočka se obvykle pohybuje rozvážně, poposedává a číhá. Na třičtvrtěhodinový klus očividně zvyklá není. Donesla jsem ji k misce s vodou, ale to nechtěla. Přineseného mléka z misky vypila dost a rozvážně odkráčela na zahradu, aby si odpočala v klidu dle svého gusta. Psice zatím nadšeně vletěly do koupacího jezírka, kam se jim snažím vysvětlit, že lézt nemají, a nachlemtaly se tam vody.

Během procházky jsem dumala nad tím, co by říkal místní lid, kdyby mě viděl venčit psy a kočku. Asi se ta ženská z města už opravdu zbláznila....

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v říjnu 2012