Víkend v Piešťanech

20.02.2014 12:48

Jak je naším zvykem, vydali jsme se v říjnu na krátkou lázeňskou dovolenou. Mušketýr mě tentokrát překvapil víkendem v Piešťanech. Sama jsme byla zvědavá, jak slavné lázeňské město vypadá. Překvapilo mě jako město kontrastů.

Ubytování jsme měli v hotelu na okraji Piešťan- vlastně už patřil do katastru obce Banka, která se odtrhla před 17 lety od Piešťan. Hotýlek byl příjemný, personál pozorný a snaživý. Recepční i servírky byly oblečené ve zjednodušené variantě uherského kroje- bílá halenka, dlouhá černá sukně a tmavě červená vestička, zástěrka. Působilo to zajímavě, sukně po kotníky je v pohybu nijak neomezovala- jde to i bez obligátních černých sukní někdy neuvěřitelně mikroskopické délky.

Odpoledne jsme vyrazili na Kúpeľný ostrov do doporučeného hotelu do termálních koupelí. Jsou veřejně přístupné, ale klasické termální koupaliště Piešťany nemají. Vnitřní bazén mívalo koupaliště Eva, ale ten je mimo provoz. Hotel měl vnitřní i venkovní bazén, v tom venkovním plavaly kromě nás jen dvě rusky hovořící dámy.  Ostatně ruštiny bylo všude slyšet dost. Ve vnitřním bazénu se jednou za půl hodiny pustilo pár vířivých proudů, na které lidé už čekali. Pokud jde o věk, byli jsme spolehlivě nejmladší. Bazén byl málo obsazený. Vraceli jsme se za tmy a cestou si prohlíželi osvětlené hotely- vypadalo to báječně.

Druhý den jsme se po nepříliš vydařené masáži v hotelu vydali nejdřív na procházku po okolí hotelu. Nacházel se kousek od břehu jezera Sĺňava. Tady jsme zažili asi nejhorší šok. Původně tu zřejmě stála rekreační střediska různých podniků. Některá byla odkoupena a zrenovována, jiná byla ponechána napospas času a zlodějům kovů. V pořádku bylo zhruba každé druhé. V sousedství upravených hotelů tu ruiny působily o to depresivněji. Naštěstí zarůstají stromy a ty je časem milosrdně zakryjí.

Stejný osud potkal i další vyhlášené místo. Při procházce nám něco modře blesklo ve křoví, tak jsme tam samozřejmě vlezli. A našli zničený opuštěný areál velkého koupaliště. Později jsme se dozvěděli, že to bývalo vyhlášené termální koupaliště Sĺňava, kam jezdili lidé z široka daleka. Areál odkoupila firma, která tam slíbila postavit aquapark. Zloději kovů opět zapracovali a z uzavřeného koupaliště ukradli ploty a všechno, co se dalo odnést. Zbyla jen ruina, která je pro mě zosobněním světa po apokalypse. Kdo ví, jestli někdy znovu ožije...

Pak jsme se vydali do centra a byli příjemně překvapeni. Na pěší zóně byly krásné secesní domy opravené, navíc Piešťany jsou městem parků a plastik.

Pro mlsné lidi bych ráda podotkla dvě věci. Za prvé, zdejší nejznámější dezert je „štrúdla“. Závin plněný kousky jablek, tvarohem, mákem, ořechy, někdy kombinací těch ingrediencí. Podává se třeba taky s vanilkovou omáčkou. Lepší jsem ještě nejedla. Do kavárny s nápisem „upiekli sme pre vás čerstvú ťahanú štrúdlu“ jsem pak zamířila okamžitě. Podávali horkou a byla báječná.

Na pobyt jsme přijeli v čase dýní. Nebyly jen ozdobou, snad všechny restaurace nabízely v menu jídlo s „tekvicou“. Polévka, jako příloha... my jsme vyzkoušeli kuřecí steak s dýňovými plackami a česnekovým dresinkem. Všechno bylo čerstvě připravené a chuťově vynikající. Kdy se i jinde naučí využívat sezónní ovoce a zeleninu?

Pak už jsme jeli domů. Odjížděli jsme v lijáku a po pravdě řečeno nevím, co by se dalo v Piešťanech v dešti podnikat, pokud se zrovna nechcete koupat v termální vodě. Ale to je nejspíš problém všech menších lázeňských měst.

 

Matylda

 

Vyšlo na Našem Zvířetníku v říjnu 2012