Vyvenčit kachnu

16.02.2015 22:22

„Borůvko, kachna nemusí ven. Ví, že je na zahradě hezky.“

Psice stojí u dveří na terasu s plyšovou kachnou v zubech a tváří se, že mi nevěří ani slovo. Kachna trpí nedostatkem podnětů a Borůvka se o ni postará- vezme ji na terasu a obejde s ní i zahradu, aby plyšová kachna neztratila přehled.

Naše psice mají vlastní hračkárnu. Je to plastový košík, do jakého si ukládám ponožky, kam nebožák odsouzený k úklidu nanosí hračky rozházené po domě tak, jako bychom tu měli neposedné batole. Jen ty hračky jsou oslintanější, uválenější a celkově méně vábné, než ty dětské, byť je pravidelně peru.

Psí dáma, která zatouží po hračce, se obvykle začne v košíku hrabošit a přerovnává jej tak dlouho, dokud vítězoslavně nevytáhne v zubech ten správný model.

Strakatice své hračky neničí. Plyšáci vydrží dlouho, obvykle spíš podlehnou všeobecnému opotřebení, než že by je dámy trhaly. Až se hračky „rozslintají“ a začne se rozpadat plyš, vznikne v plyšákovi otvor, kterým se dá vítězoslavně vytahat ven vycpávka ze střiže a s tou psice zasněží celý dům.

Borůvka stojí s kachnou umíněně u dveří. Až jí otevřu, odnese kachnu ven a ponosí je na čerstvém vzduchu po zahradě. S kachnou v zubech se stihne i vyčurat. Následně ji pečlivě odnese zpátky do domu, kde ji bude chvíli láskyplně mordovat, aby kachna co nejvíc kvákala.

„Borůvko, neber tu kachnu ven. Prší. Ani kachně se tam líbit nebude a běda tobě ji na zahradě nechat!“