Život začíná, když...

25.01.2015 00:01

Život začíná, když děti odejdou z domu a chcípne pes, praví úsloví.  Naštěstí zatím neznám ani jedno a přesto si myslím, že můj život začal a jede ve vysokých obrátkách.

Pomíjím to, že psa chtěla dcera a dneska se o oba psy starám já, protože ji studia zavedla na internát, kde se zdržuje většinu týdne. Pomíjím to, že syn si vydupal novou kočku poté, co jsme přišli o tu původní, a stejně ji většinou krmím já, a většinou i já s Mušketýrem snášíme její noční výboje, kdy se snaží vervat se k nám na průzkum skříní a celou kočkou maká na tom, aby pohnula s posuvnými dveřmi skříně (po čtvrté ráno obzvlášť inspirativní činnost).

Takže podtrženo a sečteno- mám dva psy a jednu kočku. Je to definitivní stav. S více než dvěma psy nás nikam do hotelu nevezmou a kočka usilovně vyhazuje z naší zahrady jakékoli jiné kočky, které se snaží vetřít k nám na dobré bydlo, tudíž jí nehodlám dělat problémy, když je šikovná myšilovka a velmi dobře se snáší s oběma psy.

Ještě že mám kočku a dva psy. Chodí mě venčit- jinak bych se do polí jen tak projít nešla. Kočka s námi naštěstí chodí jen občas- ta chvíle, kdy se venku pokusila zmlátit rotvajlera, zanechala na mých nervech nesmazatelnou stopu. Psice jsou už dámy a ne štěňata, tudíž venku běhají, čuchají, nezdrhají, bohužel se občas válí v hnusech (ve vsi jsou jezdečtí koně a čilý myslivecký spolek- mám pokračovat?) a ostře si mě hlídají, abych šla pořád s nimi. Ztratila jsem je jen jednou- nějak jsem se zamyslela a dámy mi ve vinhoradu zmizely. Běhala jsem okolo, volala, řvala- a nic. Pak jsem zjistila, že psice sedí uprostřed vinohradu na cestičce, kterou obvykle chodíme, tu a tam udělají pár kroků, protože se už nudí, a trpělivě čekají, až se objevím, když jsem je tak nezodpovědně ztratila.

Naštěstí mám kočku a dva psy. Doma jsou mi neustále v patách, a kdyby mi upadlo něco od jídla, úslužně přiskočí a potravinu ze země odstraní. Jejich spolupráce je zcela příkladná. Taky hlídají dům- jsou v domě, ne na dvoře, tudíž ostře hlídají, kdo se prokmitne kolem dveří a toho seřvou. Roznášková služba už nám letáky nechává u dveří a necpe je do škvíry na poštu.

Proč máme kočku a dva psy? Protože chceme. Všechny tři jsou nám báječnou společností. Vzorně vítají, smutným pohledem mě vyprovázejí, když odjíždím odpoledne do práce, po návratu mi báječně zahřívají studené nohy. Pravda, všechno má svá pro a proti. Kočka by nemusela trousit zbytky myší na terase, kde jejich sežrání je pro Světlušku věcí cti. Borůvka by nemusela kníkat, když vidí jakékoli jídlo, a Světluška by nemusela oštěkávat v televizi i animované psy.  Ale je jim odpuštěno. Ani my nejsme dokonalí.

Díky kočce a dvěma psům se mezi mé koníčky ve středním věku zařadilo běhání po polích, hulákání na psy utíkající za bažanty, vymotávání kudlibabek z kožichů a umývání zabahněných tlapek (kočka se obvykle obslouží sama).

Odměnou je mi neustálý zájem dvou malých fenek o všechno, co dělám, a potměšilé přihlížení jedné kočky.

Jsem tomu ráda.