Co je to?
Je to malé, bílohnědé, rotuje to prostorem a občas se tomu zamotají tlapky. Co je to?
Je to Světluška. Ne ten světélkující brouček, ale blenheimová kavalíří slečna, původním jménem Beatrice Darling Daisy, stáří 3 měsíce.
To bylo tak. Na venkově jsem časem začala mít problémy s Borůvkou. Lidé tu mají hlavně velké psy a v 98% případů je k Borůvce nepustí, buď ze strachu, aby jí obřík neublížil, nebo prostě proto, že jejich pes jiné psí kolegy nesnáší. Z Borůvky se začala stávat protivná bréca, která si přestávala tak radostně hrát a jiným psům se vyhýbala. Ano, dospěla, v říjnu bude mít tři roky, a taky nějakou dobu kulhala, ale to snad neznamená, že se oblíbeným zábavám bude věnovat jen vlažně jako stará bábina. Na cvičák jsme kvůli bolavé tlapce nemohli, protože při pohledu na překážky by chtěla skákat a měla nařízený klid (nejdřív striktní, ale my jsme si ho časem upravili podle potřeb).
Proto k nám přibyla Světluška. Vnesla do domu trochu neklidu, ale musím zaťukat na dřevo, že je to pohodové štěně. Pochází ze smečky čtyř fen chovaných v bytě, takže splňovala moje požadavky na výchovu v rodinném prostředí.
U chovatelů se na první návštěvě Borůvka tvářila zděšeně a očividně nevěděla, co s tím davem psů má dělat. Feny ji jen očuchaly a dál to neřešily, zato tři štěňata se na ni radostně vrhla jako na novou oběť a začala jí tahat za dlouhé uši. Borůvka se tvářila, že je tím zájezdem vyloženě zklamaná :)
Při odběru štěničky taky nejásala, ale posléze se šla s vrtícím ocasem seznamovat- holt jsme ji dovezli do již fungující smečky a ona zřejmě netušila, kam se zařadit. V autě ležely vedle sebe na zadním sedadle mezi dětmi a Borůvka na začátku cesty štěkla jen dvakrát- jednou, když jí Světluška šlápla na čerstvě vyholenou packu po odběru krve, a podruhé, když jí zastrčila čenich pod zadek. A pak usnuly obě.
Sžívání probíhá pomalu, ale probíhá. Borůvka sice každou chvíli brblá, ale Světluška si z toho nic nedělá. Do misek si nelezou, ze svého pelechu ji Borůvka nevyhazuje a hračky jí půjčuje bez řečí- pokud se jí malá nesnaží vydrápnout hračku přímo z huby. Venku hrávají na honičku. Světluška není nijak zvlášť vystrašené štěně, pokud jde ven s Borůvkou, jen by jí u toho nemusela pořád skákat na hlavu. Tam musíme zasáhnout my, aby se Borůvka mohla v klidu vyvenčit, a pak si to už ošéfuje sama.
Jediný problém se zatím ukázal být naše postel, když jsem Kájovi podala ráno štěně, abych se mohla oblíknout, a Borůvka začala naštvaně vřískat. Ale klidný povel, že se to nedělá, ji umlčel, a tak se jen uraženě otočila ke štěněti zadkem. Koneckonců, to je můj pelech, ne? Takže tam budu pravidla určovat já.
Polárka si se Světluškou už pokusila vyjasnit stanoviska- zasyčela na ni a taky jí už dala pár facek, ovšem Světlunda jí v mezičase zas olízla hlavu (byť si musela plivnout pod nohy), což konsternovaný černý démon s vytrčeným ocasem odešel vydýchávat na tepláky do Kubovy skříně.
V budoucnu Světlušce chystáme taky výcvik na cvičáku, protože poslušnost je zapotřebí. Psovodem jí bude Kuba. No a vylomeniny ji naučí tetka Borůvka- doopravdy jsou teta a neteř!
Matylda
Vyšlo na Našem Zvířetníku v srpnu 2011