Co v té hlavě máš?

Mí rodiče a hlavně prarodiče občas používali při mé výchově zoufalá zvolání. Oblíbené u babičky, bývalé házenkářky, bylo „Po kom to dítě je?“, když jsem neuměla chytit míč. Tak dlouho mi to jedny prázdniny opakovala a tak dlouho mi házela míč, až jsem se to naučila. Myslím, že to druhé bylo účinnější.

V pubertě jsem svou máti málem přivedla k infarktu, když jsem si po jakési pubertální lumpárně vyslechla „Jseš blbá jak pučtok!“ a já jsem se okamžitě začala zajímat o význam slova pučtok. Prý je to jakési staré rčení a význam mamka netušila, takže jsem zůstala nevzdělána a mrzí mě to dodnes.

Ovšem nejčastější bylo zvolání „Co v té hlavě máš?“ když jsem při diskuzi o mých dalších matematických katastrofách upřela zrak z okna na trávník před panelákem a představovala si cválajícího vraníka s Vinnetouem v sedle. Bylo mi vždycky docela líto, že apačský náčelník mohl být slavný, aniž by zvládl lineární rovnice a deskriptivní geometrii, zatímco mně to bylo předkládáno jako záležitost nutná k životu.

I když ke stavbě apačského puebla možná byla jistá dávka geometrie zapotřebí a bylo třeba vědět, že přivážeme-li koně ke kolíku zabodnutému do země, spase trávu na ploše kruhu vymezeném poloměrem o délce provazu- a bude to tomu koni stačit?

Co v té hlavě mám? Obávám se, že školních vědomostí nebude už tolik, zato se tam za ta léta nashromáždila spousta jiných znalostí. Recepty, jak vyšívat křížkem, jak oškrabat starou malbu, jak šít patchwork, jak účelně sbalit zavazadlo, jak vykapat a namazat oči masožravé želvě nádherné, jak ostříhat venkovní ibišek, aby co nejvíc kvetl, pohádky na dobrou noc- hlavně tu, jak Křemílek s Vochomůrkou  zasadili semínko, texty oblíbených písniček, šermířských vystoupení... a taky vzpomínky. Některé letmé a vynoří se jen tehdy, když se stane něco, co mi je připomene nebo ucítím určitou vůni. Babiččiny meruňkové knedlíky sypané perníkem, vůně místního levandulového mazání na spálená záda v Bulharsku, propocená šermířská tělocvična, smrad vzniklý tím, když se v bytě s čerstvě natřenými okny a dveřmi zapálí plynový sporák, vůně dětského šamponu... no a taky první křik mých dětí, plameny táboráku, první dojem ze starého bytu i nového domu, pidištěně, které mi u chovatelů usnulo na klíně a nechtělo se vzbudit, šumění moře a pobíhání dětí, které lítají ve vlnách a sbírají mušličky....

Hm, na první i druhé prohrábnutí se vynoří vzpomínky příjemné. Ty ošklivější zasouváme hlouběji a snažíme se v sebeobraně na ně nemyslet. A to je dobře.  

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v červenci 2011