Dáma vždy s kabelkou

Ženy vždycky potřebovaly mít u sebe různé drobnosti. Ve stědověku se předměty denní potřeby zavěšovaly na opasek. Peníze do váčků, drobnosti do různých pytlíčků, na pásek se zavěšovaly i nůžky na šňůrce, malý nožík v pouzdře- vše, co bylo potřeba během dne při ruce, když nepřítomnost kapes neumožňovala jiné ukrytí. Tento způsob se udržel poměrně dlouho, najdeme jej na oblečení renesančních i barokních žen- a to nejen měšťanek, často i žen vyššího stavu, pokud se zrovna pohybovaly v domácnosti. Do společnosti se pásky či ozdobné šňůry s váčky moc nenosily, jak nám alespoň tvrdí dobové rytiny, až na dobu burgundské módy (cca 15. stol.), kdy se váček na peníze nosil i ke dvorskému oděvu zdobený rolničkami či zvonečky (dle mého soudu docela praktické zdobení kvůli zlodějům, uříznout váček na šňůrce tolik práce nedá).

Od doby rokoka začíná dáma nosit kabelku v ruce- typická „pompadůrka“ je šitý nebo háčkovaný pytlíček na kosmetické drobnosti a milodary. Za francouzské revoluce byly v oblibě taštičky na delší šňůrce. Biedermeierovské měšťanky měly u sebe neustále pytlíky na šicí potřeby, byl to oblíbený předmět pro rukodělnou výrobu dekorativních drobností, která se v této době značně rozšířila. Taštičky se vyšívaly, pošívaly korálky a jejich podobu známe z našich dnešních společenských kabelek. Větší vyztužené tašky se objevují vlastně až s postupující emancipací s počátkem 20. století.

Kabelka dámy za první republiky měla ladit s botičkami, kloboukem a rukavičkami, barevně i stylově. Leckteré z nich bych si vzala i dnes, jsou příkladem krásné klasické elegance, která se však dá dobře nosit. Velké různobarevné tašky jsou doménou až druhé poloviny dvacátého století.

A dnes? Dnes každá nosíme, co uznáme za vhodné a praktické- od drobné kabelky po velkou tašku. Do malé večerní kabelky umístíme stěží rtěnku, zrcátko, doklady a klíče, do velkých denních tašek musíme často nacpat i papíry a knihy nutné do pracovního procesu.

Pokud by do kabelky nahlédl psycholog, prý by dokázal vyhodnotit osobnost dotyčné. No... v době, kdy jsme měla malé děti, by dotyčného psychologa asi omývali. Do mé kabelky si děti odkládaly zajímavé kameny, kaštany a žaludy, mívala jsem tam náhradní kusy oblečení i vysypaný pytlík piškotů.

S věkem dětí se měnil i obsah mé kabelky- mám tam i šminky (mimo jiné proto, aby se mohla nalíčit dcera), diář (nedokážu udržet v hlavě svoje akce, akce dětí i manžela), balení obvykle dost rozdrobených sušenek nebo musli tyčinku (kvůli hladu, piškoty už neodpovídají zásadám zdravé výživy). Taky několik tužek, které v tom chaosu stejně hodně dlouho hledám, a náhradní brýle. Řídit auto bez nich bych si netroufla.

Dnes se často nosí i batůžky, které jsou sice praktické (ale rozhodně ne v hromadné dopravě, tam jsou spíše silně rizikové z hlediska bezpečnosti ukryté peněženky), ale použít se dají jen někdy a k sukni vypadají obvykle jaksi... řekněme studentsky.

Kabelky dnes koupíme krásné a nevěřím na to, co tvrdí tzv. „módní policie“- že kabelka má být značková, s cenou v řádu desetitisíců. Můžeme si vybrat barvu, materiál i tvar- ale vždycky by měla odpovídat vybraému oblečení, přestávám věřit na „univerzální černou“. Bude jaro, všude kolem se objevují barvičky- nechtělo by to i novou barevnější kabelku? 

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v březnu 2011