Dát či nedat

V prvních pátracích fázích Borůvčiny nemoci jí byla v rámci podezření na zánětlivý polyp předepsána nesteroidní antiflogistika, tedy léky na zánět a bolest- konkrétně to byl Rimadyl. Byla jsem v klidu, měla jej brát jen krátce. Po operaci přetrvávaly problémy s močením- bodejť ne, endoskopie pro zvířata je dostupná jen na velmi drahých klinikách a tady se šlo do močáku přímo, tedy jsem předpokládala, že ji to bolí a tím víc ji to nutí čurat. Dostala další Rimadyl (a atb) a tehdy jsem se začala podezřívavě vyptávat zpracována názory z internetu o škodlivosti Rimadylu a následném selhání ledvin a jater. Veta to zaujalo a vysvětloval mi, že je to běžný lék, který mnozí psi berou dlouhodobě, aniž by jim nějak vadil, a vedlejších účinků má málo. Namítala jsem, že kamarádce zemřel ve třinácti letech labrador, který bral šest let Rimadyl na bolesti kloubů, a vet, který ho uspával, pronesl, že mu selhaly ledviny a na vině byl nejspíš právě Rimadyl. Podle našeho veta to ale určitě nebyl ten veterinář, který mu lék předepsal- a pokud pes bral lék šest let, asi ho zase tolik nezničil, navíc ho zbavil bolestí...hm.

Musela jsem se zamyslet, jestli třeba já přemýšlím nad tím, když si beru lék ze stejné skupiny jako jsou tyhlety psí? Kdo z nás dlouze zvažuje, než si vezme Paralen nebo Ibalgin? (a znám lidi, co je zobou denně.) Zato u psích léků nastudujeme příbalový leták a šílíme nad každou informací, která nás u humánních léčiv nechává poměrně chladnými.

Nakonec jsem Rimadyl, posléze Previcox vzala na milost (Previcox má i protinádorové účinky, proto jej Borůvka bere). Rozhodně ji zbavuje možného diskomfortu a bolestí, které by asi jinak měla- tkáň je v místě nádoru se zánětem. Borůvka stále běhá a je veselá- to by bez léků asi nebyla. 

Publikováno na Dedeníku spolu s dovětkem Dede 2016