Deset měsíců Conanky Ničitelky

Karamelka alias Conanka Ničitelka už bude mít deset měsíců. Je to báječná fenka - obveselovatelka. Nudit se s ní nelze.

Nevím, nevím, ale šampionka krásy z ní asi nebude. Ty zuby nakonec vypadají docela dobře, ale jednak je poměrně velká a dnes jsou preferováni kavalíři menšího vzrůstu (s tím nesouhlasím, mně naše vysportované mohutnější psice vyhovují), jednak jí na bílých plochách prokvítá melírování- pihování, a to je nežádoucí. Pro mne je však důležité zdraví, vlídná povaha a stále dobrý rozmar naší Karamel, uhopsané krasavice z místních vinohradů.

A proč Conanka Ničitelka? Protože pokud někde něco zapomeneme, Karamelka ponechaná sama v domě, kde Světluška i kocour zbůhdarma spí,  to jen tak ležet nenechá- dotyčnou věc sebere a kreativně použije.

Ví, že nesmí položit packy na nízký stolek v obýváku. Takže předpokládám, že natáhla krk jako žirafa a celofán se čtyřmi zapomenutými fíky si podala na pohovku, kde jsme celofán našli (obaly nežere, přece není hloupá). Potraviny žere snad všechny.

V Kaččině pokoji uloupila dvě špulky nití. Tu na plastové cívce rozžvýkala- zbytky růžového plastu jsem nacházela po celé ložnici a konec konců, nití tam už moc nezbylo... tu velkou žvýkáním zacuchtala. Ovšem pokud půlku odmotáme (spíš odstříháme), bude zbytek snad použitelný.

Roztržený povlak na polštář nenesl stop zubů - věřte, že to už poznám. Tam jen Někdo hrábl drápatou packou a důrazně mi tak připomněl, že tohle povlečení je už za zenitem. A kdo spává zásadně na mém polštáři, co myslíte?

Onehdy jsem stála na poli, kde bílohnědé Světluščí rypadlo zarputile zkoumalo hloubku myších příbytků a kolem běhal v kruzích radostný bíločerný satelit, který se jen občas zastavil, aby zkontroloval, co Světluška už objevila. Každá z nich je v něčem šampionka :)