Dilema odpadkového koše

Třiďte odpad. Heslo, které je snad všude a dost se o tom mluví.

Zkusila jsem to také. Naše obec má málo tzv. sběrných hnízd (tlupa kontejnerů někde na ulici), zato zadarmo rozdala občanům velké pevné tašky na papír, sklo a plasty. Člověk je naplní a odnese nebo odveze do sběrného dvora. Potud dobré.

Jenže já mám dilema, jak to uspořádat doma. Náš dům jaksi postrádá spíž. Architekt tehdy projektované řadovky na to prostě nemyslel (je mi celkem jasné, že to musel být chlap). Takže v kuchyňské lince a v lednici mám skoro všechny potraviny, kromě železné zásoby o patro níž, což je opravdu ohromné (a nesnažte se mi říct, že si tam můžu klidně dojít. Můžu. Ale když ty schody během vaření oběda běžím potřetí, ztrácí na půvabu i ten argument, že pohyb je zdravý).

Takže vlastním i ty zázraky zvané potravinová skříň, ale je to dost omezující. A to hlavně ve chvíli, kdy dojde na třídění.

Na papír mám u topení kartonovou krabici. Kocouři ji používají jako oblíbené místo na číhání a Karamelka už zkusila, jak karton chutná. Jenže další krabici už v kuchyni nechci, zase nejsem takový ekolog, aby to musela vypadat jako ve sběrném dvoře i u nás doma.

Sklo naskládám na linku a ten, kdo jde do sklepa, ho do garáže příležitostně odnese. Skla je poměrně dost- všimli jste si, že zálohované jsou jen lahve od piva, zatímco od cideru nebo Vincentky ne? Já má od podzimu do jara rozhodně větší spotřebu Vincentky než piva- hlasivky jsou mým výrobním prostředkem.

Nejhorší jsou pro mě plasty. Těch je moc a já pořád nevím, kam je dávat. Třikrát denně běhat do garáže fakt nemusím a nevzhledný pytlík na lince nechci. Navíc je jasné, že spoustu plastů musím umýt, jinak v teplejších dnech Mušektýr v garáži umře na smrad a vypěstujeme tam nové a lepší druhy plísní, proti kterým je penicilin pouhý břídil.

Takže mám dilema, kam s tím.

Publikováno na Dedeníku 2016