Jak Borůvka onemocněla

Borůvce bylo na podzim sedm. Z hlediska kavalírů je to starší dáma, byť ne úplně stará. Takže občasné noční čurání, kdy mlátila packou do dveří, jsem přičítala věku. Konec konců, loni v lednu měla jakési neurčité potíže podobného druhu, kdy laborka nic neukázala a den po vyšetření se problém vytratil.

Jenže tentokrát se nevytratil. Naopak po Vánocích se začal stupňovat. Na Silvestra ráno jsem se s ní zastavila na veterině a zřejmě jsem byla jediná, kdo nechtěl prášky na uklidnění. Papírek zánět neprokázal, byla vyčuraná, takže na ultrazvuku nebylo vidět nic, a přítomný vet byl toho názoru, že jí může dát atb, abych měla klid já, když tam klinicky nemůže nic najít.

Sebrala jsem psa a odjela domů. Zkusila jsme brusinky, chlorellu, ale nezabíralo nic. V noci Borůvka vstávala po čtyřech hodinách a já jsem začala trpět nedostatkem spánku.

Sbalila jsem psa podruhé a odjela na veterinu znovu. Se vzorkem moči v kapse. Službu konající vet taky na papírku nic nenašel, ale protože jsem trvala na tom, že psice je nemocná, zkusil hodit vzorek moči pod mikroskop. Našel struvity. Borůvka dostala atb a pastu proti struvitům. Jenže se nijak moc nelepšila, a tak jsem do ní nalila misku pití, vyrazila k vetům znovu a donesla psici do ordinace v náručí, aby se nestihla vyčurat. Vet udělal ultrazvuk a našel polyp. Zajásal, že příčina obtíží je odhalena, a zkusil znovu atb a protizánětlivé léky. Zlepšení bylo jen mírné a po týdnu se ukázalo, že polyp je stále stejný. Injekční stříkačkou nabral moč při sledování ultrazvukem a koukl do mikroskopu. Nádorové buňky nenašel a pro jistotu si ještě vyrobil obarvený cytologický preparát, jestli nenajde něco v něm. Všechno bylo negativní, a tak jsme se dohodli, že polyp bude lepší odstranit.

Byl stanoven den operace, Borůvku jsem dovezla na veterinu v klidu, jen jsem předem upozornila, jak špatně snáší narkózu. Vet byl rád, že to ví, připravil narkózu, kterou používají pro kardiaky a staré psy. Ještě jsme dohodli revizi chrupu, protože Borůvka byla 14 dní pod antibiotickou clonou a už nechtěla kousat tvrdší věci.

Po operaci mi vet volal, že nešlo odstranit všechno a to, co šlo, radši poslal na histologii. Sice jsem znejistěla, ale pořád jsem věřila- vždyť cytologie byla negativní a útvar na ultrazvuku nevypadal, že by prorůstal do hlubších vrstev! Ale popis „prstovité výrůstky“ mě přece jen hlodal v hlavě.

Zatímco Borůvka čtyři dny po operaci, kdy jí rozřízli břišní stěnu i močový měchýř, letěla po terase jak splašená, aby vyrazila ze zahrady drzého holuba, já jsem jen doufala.

Zbytečně. Měla jsem zavolat v pondělí ohledně výsledků histologie. Vet byl naprosto zoufalý, že neví, jak mi to říct. Prý to věděl už od pátku a celý víkend přemítal, jak to na mě vysypat. Nakonec zvolil tu nejlepší metodu- prosté informace.

Dozvěděla jsme se, že nádor je zhoubný, karcinom přechodného epitelu. Poctivě mi nastínil možnosti- odstranit močový měchýř, spojit močovody s trubicí a získat inkontinentního psa, který bude mít plínky. Nebo podstoupit chemoterapii, vylíčil mi četnost i cenu. Nebo dát jen humánní prášky, které budou mírně brzdit nádorový proces a zbaví psici bolesti.

První a druhou možnost jsem zamítla. Hystericky čistotná Borůvka by pleny neunesla a chemo jsem nechtěla já. Navíc se večer ozvala Xerxová, která mi potvrdila, že každý, kdo z jejího okolí se psem chemo absolvoval, řekl, že už nikdy. Stres z dojíždění na veterinu, rozpíchané žíly, do kterých se infuze už těžko dostává...

Celé odpoledne a večer jsem jen brečela. V mezičase jsem si uvědomila, že mám doma ještě Světlušku, která na Borůvce hodně visí. Po konzulatci s Pitrýskem a Evou Ž jsem se rozhodla sehnat štěně. Bohužel sehnat narychlo fenku kavalíra je skoro nemožné. Večer jsem si šla lehnout s vědomím, že mám jakési dva vágní přísliby, které nejspíš nevyjdou,  a jinak nemám nic. V noci jsem skoro nespala, zatímco Borůvka se Světluší spokojeně chrupkaly a nic neřešily.

Druhý den se mi ozvala Světluščina chovatelka, se kterou jsme mluvila den předtím. A nastínila možnost, o které se doslechla od kamarádky.

O tři dny později jsem jela s Borůvkou vytáhnout stehy. Zahojená byla perfektně, byla veselá, mrkala na veterináře a při našem rozhovoru, kdy jsme znovu probrali všechny možnosti, se nechala krmit kousky piškotu. Zkontrolovala kocoura v přenosce, který měl jít na kastraci, a pak už jen seděla u dveří.

Pokud bych přistoupila na chemo se všemi stresy a riziky, byl by střední medián přežití 380 dní. Při využití jen zmíněných prášků 188 dní. Šance na vyléčení nulová.

Takže jsem zvolila tu kratší variantu s méně stresy. Chci jen dosáhnout toho, aby Borůvku nic nebolelo a zbylý čas si užila v pohodě.

Mám dvě pozitovní zprávy. První je, že po operaci je momentálně v lepším fyzickém stavu než před ní. Usilovně loudí jídlo, nosí mi plyšové kachny a na procházce běhá, čehož jsme před operací dosáhla málokdy.

Druhá pozitivní zpráva je, že v jedné malé chovce se tři dny před oznámením té hrozné zprávy narodila trikolorní fenka kavalíra....

Vyšlo na Dedeníku 2016