Jak naštvat kocoura

Už jsem to odkládat nemohla. To odčervení dostat museli.

Myslela jsem si, že horší to bude s Kiliánem, který mě u veta v ordinaci rafl do ruky, když nesouhlasil s injekcí. Ale ouha, prášek překvapeně spolkl a zajedl nabídnutou šunkou, asi jsem ho zaskočila.

Myslela jsem si, že s Oriáškem to bude snazší. Chyba úsudku jako vždy. Prášek rozhodně spolknout nehodlal a jen tak cvičně předvedl drápy jako šavle. Prášek rozdrcený a zabalený do šunky- fuj, to do huby nevzal. Rezignovala jsem, prášek seškrabala ze šunky, rozdrtila, zakápla vodou a nabrala do injekční stříkačky. Sice jsem mu to dokázala dostat do tlamky, ale pak jsem už viděla, jak se rozpuštěný světle žlutý prášek vyjímá na vybavení kuchyně a podlaze. A ty džíny jsem radši taky vyprala hned.

Navečer jsme jeli s Karamelkou k vetovi, tak jsem se zmínila o dopolední akci. Vet mínil, že zkusíme odčervovací pastu.

Doma jsem si zavolala Kubu, pána koček, a řekla mu, ať si obleče triko s dlouhými rukávy (já jsem ty drápy dopoledne viděla). Kuba splnil, uchopil nic netušícího kocoura a podržel ho. Já jsem mu do tlamky stříkla pastu.

Z kocoura se stala naježená běsnící koule, která vyrazila Kubovi z náruče a dvěma drápy mu roztrhla dlaň. Lítal po domě jako šílený, vyvaloval oči a z tlamky mu kapaly sliny. Vzpomněla jsme si na podzimní anabázi s kočičí chorobou a na to, jak se protestně pozvracel vždycky, když jsem na něj sáhla já, osoba s hnusnou stříkačkou s probiotiky, zatímco jiní ho mohli obracet i naruby a nic.

„Vsaď se, že se ze vzteku pobleje,“ pronesla jsem prorocky. A taky že ano. Následně zježený naprosto nakrknutý kocour vyrazil ven a zmizel.

Takže dvoje odčervení bylo v háji. Naštvala jsem se a s kocourem jsem nemluvila. Nakrmit jo, ale kamarádšofty žádné. Ostatně on se mnou taky nemluvil. Trvalo mu tři dny, než se mi lehce přišel otřít o nohy a já jsem ho zběžně pohladila.

Po šesti dnech se přišel zase mazlit jako o život, jenom nevím, jestli to nebyla spíš omluva za ty okousané croissanty v kuchyni, co jsem našla potom.

Ale jak toho mizeru odčervím, to teda nevím.

Publikováno na Dedeníku 2016