Jak to jde?

Kdysi jsem napsala článek o tom, proč chodí Borůvka na cvičák. Po zimní pauze (letos buď byla spousta sněhu, nebo natál a zmrzl do neuvěřitelných útvarů, nebo bylo šílené bláto) jsme se do psí školy vydali znovu a rádi.

Pokud bych měla srovnat s loňskem, dosáhli jsme několika úspěchů a pár porážek.

Borůvka je výrazně lépe ovladatelná bez vodítka, chodí vedle nohy vzorně a tváří se: „Koukni, paničko, vidíš mě?“ Na vodítku má snahu se občas zastavit, popoběhnout a mám pocit, že v tu chvíli předala mozek k použití mně, ať si s ním dělám, co chci.

Po zimě jsme si museli lépe připomenout odložení- během zimy si psová nechtěla lehnout holým pupíkem do marastu, a tak na procvičování moc nedošlo. Takže první odložení v hodině jde trochu ztuha, ale pak už psinda ví, oč jde.

Cvičitelka zkoušela test inteligence- ukázala psovi pamlsek a zaklopila ho plastovou miskou. Prvním problémem bylo zaklopit pamlsek dřív, než ho Borůvka sežere- ta rychlost byla neuvěřitelná. I s miskou si dovedla poradit- tak dlouho do ní mlátila packou, až se miska poposunula, poskočila- a schlamstnout mlsek pod ní už bylo dílem zlomku sekundy. Poslední dali Borůvce na odkládací stůl, odkud tu misku nakonec shodila, aby se přesvědčila, že pod ní už vážně nic není.

Je strašně mlsná- za kousek piškotu udělá skoro všechno, i to, co zatím nikdy nezkoušela. Tím kouskem myslím kousek- nosím s sebou piškoty rozkrájené na 10 dílků, takže pamlsek je opravdu drobek.

Co neustále miluje, jsou překážky. Dokáže kvílet, že ji na ně nechtějí hned pustit. Jen posledně předvedla drobné extempore- nechtěla přeskočit překážku, kde místo obvyklé modrožluté tyčky byla čistě bílá. Dokázala se i pracně protáhnout pod ní, jen aby tu nedůvěryhodnou bílou věc neměla pod břichem.K přeskočení jsme ji přiměli asi až na pátý pokus, pak už jí to bylo jedno a skákala přes ni o stošest.

Nijak neoblibuje chůzi po nepříjemném povrchu- šustivá fólie, ježatý plast, vlnitý plech- no ale když na tom trváme, tak to teda udělá, no...

Ale zatímco většina psů na povel štěkne, jediný zvuk, který jsme z Borůvky vyloudili, bylo tiché zakvílení na téma „Jdu si hrát, pusťte mně!!!!“ Cvičitelka na ni zkoušela hrát zlého vrčivého psa, načež se Borůvka smotala nadšením do preclíku a pokusila se jí olíznout nos. V této disciplíně asi neuspějeme.

Zato proplétání mezi nohama z dogdancingu nám docela jde, v psí škole zkoušíme takových prvků víc, aby si pes a páník mohli třeba i doma pohrát.

Jedním z našich nepřátel byl slalom, ale tam už jsme jakž takž úspěšní. Zato zastavit Borůvku na houpačce, aby se s ní překlopila, když na ni nadšeně vletí, a nekatapultovala ji do dáli, je stále problém.

Myslím, že k žádným zkouškám nikdy nedojdeme, to bychom se cvičení museli věnovat důsledněji. Procvičujeme některé věci během procházek, ale hlavně proto, že nás to baví. A o to asi jde.

Další fotky najdete zde:

 https://malcka.rajce.idnes.cz/2010_03_03_cvicak/ 

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v dubnu 2010