Jen si tak trochu...hryznout

Mám doma dvě kavalírky a i když jsem si myslela, že se třetím psem o tomto plemeni něco vím, Karamelka mě usilovně přesvědčuje, že to je kacířská myšlenka. Je nesmírně přátelská, vstřícná a chytrá jako Světluška (a předtím Borůvka), ale její aktivita zatím nezná hranic. Hladina energie má jen dvě hodnoty- nula a sto. Lítá jako utržená z řetězu, dosviští domů a tam padne. Jakmile se probudí, energie je znovu na maximu :)

Musela jsem odjet do práce a psi zůstali sami doma. Nemají s tím problém, jen Karamelína si představuje dobu čekání na můj návrat trochu jinak. Světluška spí, zato Karamel šmejdí po domě a hledá, čím by si dobu čekání ozvláštnila.

Když jsem přišla domů, na pohovce leželi dva plyšáci, rolička od toaletního papíru a houbička na nádobí, ze které Karamelka v záchvatu kreativity vykousala kusy molitanu a rozesela je po pohovce. Naprosto netuším, jak k té houbičce přišla, protože malá kavalírka na linku nevyleze (a houbička leží až vzadu, tedy pro jistotu). Podezřívám kocoura, že jí dobrotivě přistrkal novou hračku.

Náš dům obvykle připomíná mateřskou školku po rušném dopoledni plném her- kam se člověk koukne, tam leží plyšák. Pravda, v mateřské školce obvykle nenajdete rozkousané papíry z tříděného odpadu. Ale všichni považujeme rozkousané krabičky od sýrů a kočičích kapsiček za tu lepší možnost- protože Karamelka si potřebuje jen tak trochu hryznout :)