Ježíšek pro pančelku

Učím dospělé v jazykové škole. A učím je ráda, protože nemusím nikoho napomínat, aby se nepral se spolužákem, nehoupal se na židli a při soustavném žvanění v hodině stačí nespokojeně mlasknout a nevrle loupnout okem. A všichni vědí, oč jde :)

Už několik let pořádám studentům vánoční hodinu. Požádám je, aby přinesli cukroví a termosky s čajem – je to jazyková škola na malém městě, a proto se studenti sjíždí z okolí autem. Já vyrobím pracovní listy s tématikou Vánoc, vesele santaclausujeme, zopakujeme si, který sob má svítící nos a doplňujeme text některé známé vánoční písničky.

Také pro své studenty mívám malinké dárečky. První roky byli překvapení, ale letos překvapili oni mne. Kdysi jsem si postěžovala, že s mým jménem Leona člověk nesežene ani hrnek. Do jazykovky si nosím malou termosku- termohrnek. A tak mi vyrobili termosku se jménem. Když jsem si ji přinesla domů, tak jsem tvrdě oznámila- a nepůjčím :)

Od jiného kurzu jsem dostala úžasný kalendář s fotografiemi medvědů z Finska (kalendář nafotil kolega té paní, co mi ho darovala), vánoční hvězdu a drobné dárečky. Byla jsem nadšená- připadala jsem si jako nejhodnější pančelka na světě, která ve vánoční hodině mávala kartičkami a loudila po lidech, aby řekli, jakou má souvislost s Vánoci Severní pól a jak se jmenuje Santův dopravní prostředek. Pravda, patnáctý poslech koledy způsobil, že jsem si ji zpívala ještě před Silvestrem, ale rodina chápala- konec konců, tuhle koledu jsme vybrali s Kubou.

Tak letos jsme zvládli i historii vánočního pudinku- kdo ví, co budu chystat příští rok?