Kočičí a psí Silvestr

Silvestr na vsi má celkem stabilní harmonogram. Odpoledne jdou lidi vyvenčit psy, mezi pátou a šestou odbouchají rachejtle rodiče s dětmi, větší ohňostroj je až o půlnoci a v půl jedné máme ten velký obecní.

K nám navíc dorazila odpoledne návštěva, takže vylítané psice ještě musely očuchávat miminko, co si brácha přivezl. Do postavené autosedačky strčily čenichy a usilovně zkoumaly, co jim to donesl na hraní? Karamel miminku přiblízla ruku a následně jsme pracně vysvětlovali, že miminčí hračky pejskům nepatří, což obě kvitovaly bolným povzdechem a uložením se někam, kde na ty hračky budou aspoň vidět. Karamelku pak probralo přebalování mimina- myslím, že na pohovku vedle švagrové vervala takový kus psa, co šlo- aby mohla oňuchávat rozbalené mimino i plínu. Pokud to Ondráškovi vydrží, bude se psy v pohodě, protože si psí čenichy jen se zájmem prohlížel :)

Zato Oriáš došel k názoru, že u všeho být nemusí, a zmizel ven. Kocour na mimino zvědavý nebyl ani trochu. Dost mrzlo, takže přišel rychle zpátky, ale vytratil se do patra.

Po páté začaly bouchat rachejtle. Psice pootevřely oko, a to bylo asi vše, zato Oriáškovi rachot viditelně vadil a vlezl bráchovi na klín, aby nemusel drbat jen psice :) Pak už bivakoval dole pořád, protože kdo ví, co ty rány znamenají, že. U nás byla strašná mlha a rány byly výrazně tlumené, takže psice zřejmě vyhodnotily situaci jako střílení na špačky ve vinohradech, které je celý podzim taky slyšet až do vsi.

O půlnoci se Světluška ani neprobudila, Karamelka pootevřela oko, jen Oriáš seděl nervózně na chlaďáku na víno vedle pohovky. Ven v noci rozhodně jít nechtěl. Nebyla jsem proti, ale Oriáš zvyklý na noční výlety měl období totální čilosti a snažil se mi skákat v ložnici na hlavu. Byl vykázán za dveře, tak to zkusil u Kačky v pokojíčku- a dopadl stejně.

V pět ráno jsem to vřískání už nevydržela. Vstala jsem s tím, že ho půjdu pustit ven, přece jen se už možná uklidnil. Karamelka jako můj věrný ocásek šla taky. Jenže Oriáš ven jít nechtěl, i když venku už bylo dávno úplné ticho- na vsi si lidé na rachejtle moc nepotrpí. Nakonec ho Karamelka vzala ven, aby se nebál, vyčurala se taky a než jsem se stihla napít, měla jsem zpátky i kocoura. Venku mrzlo, až praštělo, a tak zůstal doma. Jen tu rošádu se zavíráním dveří do ložnice jsem si musela zopakovat, protože čiperný kocour mi lítal po pelesti za hlavou.

Ráno už proti odchodu ven námitky neměl. Ještě že tak...