Kuře na paprice? Kde?
„Já je přetrhnu!“
Nejčastější věta, která u nás zazní, sotva někdo vejde do kuchyně a zahlédne poodsunutou pokličku na skoro prázdném kastrolu nebo okousanou půlku škvarkového chleba (doplňte si i jiné vhodné katastrofy typu sežrané skořicové šneky nebo převrácená váza s kytkami).
Šli jsme na dva plesy za jeden večer. Pozvání na ten první se nedalo odmítnout (pubertální dítě vás nezve na maturitní ples denně), na druhém jsme měli vystoupení. V tom fofru příprav jsem nechala na sporáku ještě teplé tři porce kuřete na paprice v kastrolu s pokličkou. Když jsme po půlnoci přišli, vypadali oba kocouři jako dva míče a v kastrolku se třepala sotva půlka porce. Kocoury jsem vyhodila ven, že je ani vidět nemůžu, protože to bylo jídlo pro Kačku na koleje, ale ráno postávali za dveřmi s výrazem, že to stejně stálo za to :)
Jsou to drobečci. Žerou skoro pořád, i na noc dostávají misku granulí, aby nám potmě nevyslábli. Hubenější Kilián váží 4,2 kg, podsaditější Oriášek si stále drží původní náskok a má 4,7 kg. K tomu se dá říct jen to, že z nich už netrčí všechny kosti. Ale ještě asi pořád rostou.
A zlobí. Oriášek se dokázal vyšplhat na klín dvoumetrovému chlapovi, který ze sebe pracně soukal anglickou konverzaci, a jen tak mu se zájmem zapíchl dráp do džín nad kolenem. Dotyčný zařval a já jsem popadla kocoura v hrůze, že tohoto studenta už nikdy neuvidím :) Chodí dál, ale kocoury sleduje dost ostražitě.
Pár dní nato přišla na návštěvu kamarádka s maličkým štěnětem výmarského ohaře. Modrooká psí slečna Kofi byla dost překvapená. Světluška s Borůvkou ji jen očuchaly a klidně jí půjčily hračkárnu (košík plyšáků), jen Borůvka na půl huby okomentovala to, když si štěně vleklo do svého přineseného pelíšku její nejoblíbenější kachnu. Napomenula jsem ji, aby nebyla krkna, psice si bolně povzdechla a šla si lehnout. Ze štěněte byl ovšem paf Oriáš. Plížil se za ním jako záškodník a když se štěně zastavilo, otočilo a očuchalo kocourovi hlavu, zůstal jen konsternovaně zírat.
Netuší, chlapci, co je čeká :)
Publikováno na Dedeníku 2016