Kytice? Kytice!

Měla jsem dovézt kytku k narozeninám novopečené mamince.

No, mohla jsem prostě koupit kytici vylepšenou péřovými motýlky a mašličkami, aby byla „jiná“. Jenže jsem zapátrala na netu a našla něco onačejšího, než je kytka z květin, smotaných bankovek a všelijakých klobás, které jsem už viděla.

Byla to kytice z ovoce. Nakrájeného a vykrájeného ovoce.

Připouštím, že obchody mají rezervy. Potřebovala jsem nějaký typ cukrového melounu- nic. (Nezapomínejte, že přehršle supermarketů na dědině nejsou.) Jo, dýně, ty bych koupila na každém rohu, ale to je materiál na polívku a ne na kytici ke snězení za syrova. Fajn, daly se koupit kiwi (ty jsem měla týden v mikrotenu, aby tak strašně nekřupaly v zubech), fialové hrozny, pomeranče a ananas jsem šoupla na pár dní na slunce, aby trochu víc dozrál (marně). Kaki bylo naštěstí k jídlu hned.

Zakoupila jsem misku, florex a špejle. Mušketýr modelář ostrouhal florex do tvaru misky a výsledný produkt jsem strčila na noc do kýblu, aby nasál vodu. Vypil jí hodně a vytvořil tak slušně těžkou základnu pro kytici, protože toho ovoce jsme do ní napíchali určitě kilo a půl. Florex zakryly listy salátu, nakrájené ovoce jsme napíchali na špejle- z kiwi sluníčka,  z plátků ananasu jsem nožíkem na brambory vykrájela květy s hroznovým středem a zbytek byl na měsíčky a plátky.

Zapichování špejlí bylo zábavné. Ovšem já jsem musela tu kytici popovézt 30 km, a tak jsem z místní květinářky vyloudila celofán, který ten zázrak držel pohromadě.

Oslavenkyně byla nadšená a ojídala kytku celé odpoledne, ostatní se přidali. Účinek na miminko zatím není znám :) 

Dedeník 2016