Mrtvice na mě mává kočičí a psí tlapkou
Sžívání a spolupráce mé psokočičí smečky nabírá na obrátkách a přiznávám, že jsou chvíle, kdy málem zamačkávám slzu dojetí, a jsou chvíle, kdy bych z nich s radostí nadělala hromádku předložek ke krbu. Dokážu se dojmout ve chvíli, kdy Světluška kočce meje uši, ta leží a vrní u toho jako kolovrátek. Nebo když si večer psice na pohovce skoro lehnou vedle sebe. Ovšem těch chvil, kdy mi mrtvice vlídně kyne, je mnohem víc.
Onehdy se Polárka rozhodla, že by měla přispět k chodu společné domácnosti a začala psicím nosit dárečky- živé ještěrky, úplně nepoškozené. Vždycky ještěrku vypustila v kuchyni a sledovala, jestli se obě strakatice budou radovat. První ještěrku jsme zachránili stále nepoškozenou, ale strašně oslintanou a naprosto konsternovanou tím, co se s ní děje. Byla psicím zabavena a vypuštěna na svobodu k sousedům, i když obě chlupaté dámy projevovaly značnou lítost nad tím, že jim byl dáreček zabaven. Podotýkám, že tyhle ještěrky naší domácností už nejspíš jednou prošly, jsou ještě nedospělé a všechny s odlomeným dorůstajícím ocáskem. To budou ty, které mi Polárka nosila pro radost začátkem léta. Druhou jsem chytila skoro hned, zato třetí Polárka přinesla a ještěrka se dostala ke mně do pracovny. Nejspíš bydlí pod knihovnou, kam mi utekla při neúspěšném odlovu, protože od té doby u mě v pracovně zmizely všechny mouchy.
Kočka byla tuhle v noci venku a ráno jsem ji zahlédla na zahradě. Pustila jsem psice ven a šla tahat děti z postele (v Kubově případě je to záležitost nekonečná). Kouknu ven a vidím, že se všechny tři motají v mělké jámě vzniklé po odebrání hlíny pro bylinkový záhon. Tak jsem se šla podívat blíž a zjistila, že kočka tam má myš- ještě živou- a obě psice trdlují kolem způsobem: "Jé, koča, ukaž to! To je hezký! Hele, hejbe se to! Polár to pleskla! Schválně, dá se to olíznout? Hej, koča, je to jedlý?" Vyhodila jsem obě psice ven, kočka si myšku odnesla k sousedům, ale díky odchlípnutému plotu kvůli opravě terasy se tam dá prolézt. Psice tam nechodí, protože to nechci. Ovšem Polár si tam odnesla tu myš! Borůvka se na to vybodla, moje nadávání jí za to nestojí, avšak Světlušce jsem zabránila odejít k sousedům jenom sedmkrát, u toho jsme si občas odskočila zařvat na schodiště "Kubo, vstávej!" Bylo to takové poetické ráno.
Světluška je typické zvědavé štěně. Začala tudíž ochutnávat všechno, co potká. Můj řev „Fuj, fujka je to,“ se stal každodenním průvodcem našich procházek. Musím přiznat, že tahat jí z huby například sušenou placatou žábu nepatří mezi moje koníčky. Ještě že aspoň Borůvka je taková princezna, že hnusy tahám z huby jen jedné psici…
Matylda
Vyšlo na Našem Zvířetníku v září 2011