Můj malý broučku, jdi klidně spát

Můj malý broučku, jdi klidně spát, o svojí mámě nechej si zdát... kdo by tuhle písničku neznal. Nedávno mě napadlo při pozorování našich zvířecích společníků, o čem se asi zdá jim?

Borůvka spává jako jezevec. Chrupe, sotva si opře hlavu o okraj pelechu, a i ve spánku si občas bolně povzdechne, jako když jí venku na poli zakazuji honit zajíce. Cuká packami a běží zřejmě za těmi, které se jí povedlo aspoň trošku prohnat. Občas by mě zajímalo, co se zdá zajícům. Borůvka se vrací zpět na moje hulákání, sotva jí dojde, proč řvu, a zajíc obvykle nasadí zklamaný výraz, že honička dál nepokračuje (i jemu musí být jasné, kdo má rychlejší nohy). Může mít zajíc noční můry o tom, že ho ten malý strakatý pes dohonil?

Světluška spává jako princezna, obvykle nechrápe a vypadá jako plyšová hračka. Uléhá na pohovce na polštářek vedle porcelánové panenky a pokud jí Maceška zalehne pelech, klidně si vleze vedle ní. Kočka námitky nemá.

Maceščina důvěra v okolí je pro mě překvapivá. Řekla bych, že zažila kde co, ale u nás doma spává většinou na pohovce v poloze chcíplé kočky- na boku s vytrčenýma nohama- nebo na zádech s vyvaleným bříškem. Myslela jsem si, že bude ve spánku ostražitá, ale ve skutečnosti jí je okolí úplně fuk. Nanejvýš pootevře jedno oko a překulí se na druhý bok.

Lidi to mají složitější. Večer se mi do postele drápe Světluška, která tam bůhví proč neumí vyskočit (věčně je jak pérák, opravdu to nechápu). Než bych do sebe nechala šťouchat tlapkou (převzala od kočky, do všeho mydlí tlapkou), radši jí trošku pomůžu. Až na občasně mlaskání ze sna spí naprosto tiše.

Borůvka trvá na tom, že bude spát se mnou pod peřinou a až na občasné zchlazení na podlaze tam i spí. Ovšem když tam chce zalézt, potřebuje nadzvednout cíp deky. Proto mě občas v noci probudí upřený pohled psích očí zírajících na mě ze vzdálenosti 15 cm, abych ji pustila pod peřinu.

Maceška obvykle spí v obýváku a někdy dojde v noci do ložnice. Nevleze si hned do svého košíku, ale snaží se provádět inspekci omylem pootevřených skříní. A že na některých kusech oblečení ty chlupy drží zatraceně dobře! Občas tam něčím zarachotí, ale nakonec většinou skončí na psím pelechu, odkud se až nad ránem přesune Kájovi k hlavě, kde předvádí motorovou kočku. Sotva proloupne oko Světluška, Maceška radši vyklízí pole- psice je schopna si ji přidržet tlapkou a pečlivě jí umývat uši.

Podle obecných pověr by psy mělo vzbudit cokoli. Onehdy u nás ve dvě v noci něco spadlo. Vzbudilo to jen mě a Kubu, protože oba po změně času hůř spíme. Psice nehnuly ani uchem. Propátrali jsme dům, Kuba vyzbrojený smetákem dokonce srdnatě vlezl do garáže a sklepa, ale příčinou byla zřejmě hromada bedýnek a batohů, která se zřítila ve skladišti zvaném žabárna (měsíc po přestěhování tam Kája třikrát za večer potkal žábu, i když ji pokaždé vyhodil na dvůr. Nevíme, jestli to byla stejná nebo tři různé, pro další střetnutí jsem navrhovala dělat žábě na záda značku fixkou). Jelikož to pán domu odmítl jít zkontrolovat, celou noc mě pronásledovaly noční můry drsnějšího kalibru. Vzbudilo to jen psice, které se ke mě starostlivě přitiskly a hřály mě, abych se už nebála, prvotní rána jim nepřipadala hodná pozornosti. No uznejte, že za takových okolností by pak klidně spal i ten brouček :)

Matylda

Vyšlo na Našem Zvířetníku v březnu 2012