Na doma

08.11.2016 13:49

Onehdy jsem jen tak brouzdala po netu- pila jsem kafe a oblíbené stránky jsem měla už přečtené- a narazila jsem na diskuzi, jak a jestli se lidé převlékají, když přijdou domů. Na rozdíl od obecně vžitých postupů jsem zjistila, že někteří lidé se doma nepřevlékají a domácí činnosti dělají v tom, v čem byli v práci (ano, třeba vaří večeři v kostýmku. Dotyčná se podivovala, že to manželovi vadí.)

Jiní se převlékají proto, že oblečení z práce je kontaminované venkovní špínou, vysloveně se jim hnusí, že třeba seděli na lavičce, kde před nimi seděl někdo jiný. No, jsou jisté skupiny lidí a místa, kde si sednutí taky dlouho rozmýšlím, že... třeba brněnské náměstí Svobody obložené bezdomovci.

Někdo chodí doma v létě v plavkách a v zimě v tom, co zrovna najde.

Nejpočetnější je skupina tričkovo-legínovo-tepláková. Sem jsem patřila v době, kdy jsem s dětmi trávila spoustu času na koberci stavěním kostek a ježděním s autíčky.

Velká je i skupina županová. S tímhle kusem oblečení jsme se zatím nepopasovala, věčně mám froté župan rozdělaný, pásek mi povoluje a kamsi se sune a rukávy nejdou ohrnout. O saténovém župánku, vhodném prý pro celodenní pobíhání, ani nemluvím. Saténový pásek povoluje uzel ještě lépe.

Tak nějak nezapadám nikam. K tričku nebo svetru totiž nosím staré zaštepované džíny. Mám řadu riflí v různém stádiu rozkladu- od zahradních po „mezi lidi“. Elastické džíny časem povolí a nabudou kvality a pohodlnosti tepláků. Mají jednu výhodu- nejdou na nich tak vytahat kolena :)

Pro pánskou část obyvatelstva je otázka „co na doma“ nezajímavá. Tepláky, montérky, bermudy... co dům a žena dá :) Ovšem tuhle jsem zahlédla v televizi Hercula Poirota a ten měl přes kalhoty a košili s motýlkem domácí kabátek, tuším, že dřív se mu říkalo „kuřácký“. Něco jako krátký župan s vypracovanými klopami, nejlépe z luxusního materiálu. No, o úplném pohodlí se asi mluvit nedalo, ale tehdy nic jiného asi nebylo povoleno. Tedy v lepší společnosti.

Heslem dnešní doby je pohodlí. Nepopírám, že i já je mám ráda. Škoda, že často je heslem jediným.

 

Dedeník 2016