Na Vánoce hoj hoj reklama

Před Vánoci bývá v televizi víc pohádek, a tak si ji pustím přece jen častěji, byť jako kulisu k jiným činnostem. A tak si musím chtě nechtě vyslechnout i reklamy.

Ty předvánoční jsou trojího druhu. Oblíbené  - „žuby žahnutý nahoru“ zná snad celý národ, tahle se výjimečně povedla. Mírně vlezlá reklama se svítícím náklaďákem mě taky nijak nerozčiluje.

Pak jsou to reklamy tzv. vyděračské, obvykle na hračky. Jako matku menších dětí mě vždycky děsilo, co před večerníčkem a studiem Kamarád budou dětem vnucovat jako hit Vánoc. Panenky a autodráhy za šílené ceny pak mělo skoro každé dítě, protože „mami, to bych moc chtěla a Anitka bude mít taky takovou, už o ni psala Ježíškovi!“. Anitka udávala ve školce tón ve všem včetně barvy mikiny a musím přiznat, že bych s chutí uškrtila její rodiče, kteří si kupováním všech nesmyslů léčili černé svědomí za rozvod.

A pak existují rádobyvtipné reklamy. Letos mě obzvlášť vytáčí ta reklama s babičkou, kterou rodina kvůli radosti z chytrého telefonu nechala zmrzat na nádraží. Zatím jsem nenašla nikoho, koho by ta reklama zaujala nebo mu připadala povedená. No, pokud dotyčný zadavatel reklamy chtěl, aby si ho zákazníci zapamatovali, tak určitě dosáhl svého. Jako největšího trapáka, který si buranským způsobem utahuje z toho, co je obvykle symbolem Vánoc- tedy rodinná pospolitost. No ano, asi by mi nevadilo, kdyby na tom obrovském nádraží zmrzala naparáděná tetička z Horní Dolní. Prostě mi vadí ta babička, která s dárky přijela s úsměvem za rodinou  a oni ji tam nechali.

Prý nad reklamami nemám přemýšlet... Jenže při leštění skleniček to jinak nešlo :)